Stok La
- Lenka Churavá
- 4.08.2008
- 0:00
- Změněno: 7.06.2008 | 12:32
P. vstává ve 4.40 h a v 5.30 h má být na autobusáku. Včera už byly jízdenky vyprodané. Chce tam být proto brzy
26.7.2007
P. vstává ve 4.40 h a v 5.30 h má být na autobusáku. Včera už byly jízdenky vyprodané. Chce tam být proto brzy, aby se tam vešel alespoň na stojáka nebo na střechu. Dal mi ještě půl platíčka léku proti horské nemoci a pár müsli tyčinek. Nechal mi tu ešus a vařič s pevným lihem, aby se s tím po zbytek pobytu nemusel tahat. Teď už bude jen ve vesnicích a městech. Ráno už jen zaslechnu jeho králíky z klobouku (má znělku z večerníčku jako budík na mobilu) a spím až do šesti. Dobalím se, přebytečné věci nechám u recepčního, dávám mu dvě stovky a jdu do Čanspy pro vodu a do English bakery na snídani a hurá na bus.
V 7.45 jsem tam. Potkávám dvě Belgičany a tři Čechy. Dávám se s nimi do řeči. Jsou tu teprve pár dní, a tak se jim snažím poradit, co můžu. Prý za pár dní chtějí vyrazit na túru do údolí Markha. Nemají paralen a jednomu z nich je špatně. Dávám jim půl platíčka. V 8.30 h jede autobus. Za 14 Rs nás odvezou ke gömpě. Ptám se, jestli nejedou až na konec vsi, ale nerozumí mi. Na gömpu se už podívat nestíhám. Půjdu hned dál směrem Stok La a uvidím, kam se dnes dostanu.
Samozřejmě autobus na konec vsi jel, …ale nevadí. Tam jsem pěšky za 5 min. Na zbořený most lezu po žebříku. Místní mi radí kudy dál mezi políčky a čorteny a potom pořád proti proudu potoka. Potkávám lidi v protisměru. Někteří jdou ze Stok Kangri (6100 m.n.m.) a většina ze Stok La. Průvodci skupinek říkají, že to na Stok La dneska nemůžu zvládnout. Zdá se mi to nepravděpodobné, ale věřím jim. Pokud bych mohla přespat někde pod Stok La, pořád to půjde druhý den zdolat a vrátit se. Je to 1100 m převýšení a to je v těchto výškách hodně. Zatím mám s sebou dva a půl litru vody a za tři hodiny bude čajový stan. Tam mapka v průvodci končí a odtud to má trvat do sedla tři hodiny. Dolů pak už jen dvě do Rumbaku. Tam se vrátím na mapu. Mým směrem jde přede mnou jen jeden Nepálec s cepínem a s pony manem se stádem oslů. Dávám se s ním do řeči a prý už na Mount Everestu byl, a teď zas zkouší něco jiného, pustějšího. Nejmenšímu oslíkovi v jeho stádečku je teprv 15 dnů. Radí mi, ať si vezmu hodně vody – tak tři litry.
K čajovému stanu dorážíme v poledne. To je dobrý čas za dvě a půl hodiny. Dávám si ostrou nudlovou polévku a čaj a kupuji dvě litrové lahve vody. Sedí tu Chilan s Belgičankou. Včera prý lezli na Stok Kangri. On vylezl bez problémů, ale jí bylo zima (neměla ani rukavice). Vyrazili o půlnoci (v noci je sníh umrzlý a neboří se). Dorazili ze základního tábora (5000 m.n.m.)na kraj ledovce (5500m.n.m.), pak ji on doprovodil zpět od stanu. Po druhé vyrazil ve tři ráno a v šest prý byl už zpět.
Do čajového stanu přišli místní. Do Rumbaku je to odsud prý pět hodin a záleží jaký jsem chodec, ale že se to dá stihnout. Nahoře už voda nebude. Jestli nechci dnes přejít Stok La, dá se spát kus pod ním ve staré opuštěné rozbořené chatrči po pastevcích.
Ve 12.30h vyrážím dál. Přesně za dvě hodiny jsem u zmiňované chatrče. Potkávám tři Izraelky s průvodcem. Nahoru je to prý dvě hodiny. Už se notně zadýchávám a lezu rychlostí dvacet metrů za pět minut. Po prudkých srázech kolem se prochází jaci. Nechápu, jak tam mohli vyšplhat. Nádherně svítí slunce a rostou tu bylinky (žlutá bylinka a zvonek a rostlinka podobná kopretině a všudypřítomná levandule, růžové liliovité a zelená s vůní citrónu) v trsech rovnou z písku a kamení. Dokonce tu roste i šípková růže. Cestou mě provází ještěrky s červenými tečkami na tvářích.
Obr. 1. ještěrka
Prohánějí se všude mezi rozpálenými kameny a v prachu. V 16 hod jsem ve falešném sedle, o kterém píšou v průvodci. Vidím Stok Kangri a další zasněžené vrcholy. Také tu pobíhají takové zvláštní koroptve. Kolem svahů krouží černí ptáci. Jsou tu překrásné výhledy na Himaláje do všech stran. Škoda, že tady jen není Petr s foťákem. Mám jen foťák na mobilu a ten toho moc nevyfotí. Navíc mi dochází baterka. Ještě jdu 30 min. do opravdového Stok La. JSEM TU! – ve 4800m n.m. Fotím si modlitební praporky s mantrami. Dole vidím kostru uhynulého jaka. Kochám se, jaká je to tady nádhera. Pořád svítí slunce, ale už klesá. Stmívá se tu ve 20 h. To ještě do Rumbaku v pohodě zvládám.
V 16.45 h začínám scházet dolů. Občas jdu mimo cestičku, kameny se trochu sesouvají pod nohama, je to tu strmé. Scházím asi hodinu a vidím stan nějakých turistů. Jsou zalezlí, a tak pokračuji dál. Začíná tu občas bublat nějaký ten skoro vyschlý potůček. Nacházím plácek u cesty. Patrně tu někdo předtím už tábořil. Je 17.30h. Usedám a cítím příjemnou únavu. Pozoruji krásnou přírodu kolem sebe a jasné nebe. Do vsi bych to sice ještě stihla, ale nechce se mi. Zůstanu tady. Vařím si kuskus. Nejprve se do mě dává zima a obleču na sebe vše, co mám. Po snědeném kuskusu je zase dobře. Rozložím igelit, karimatku a spacák. Obleču spací věci – spodky, jednu mikinu na sebe a jednu kolem pasu. Zvláštní….spím asi ve 4500 m.n.m. a vůbec mi není zima…
27.7.2007
V 5.30h mě vzbudí drobný déšť. Rychle balím. Dávám si dvě müsli tyčky, dojdu na záchod a razím dál. V 7 h jsme v kempu v Rumbaku. V 8h jsem u soutoku dvou řek. Odtud vede cesta do Jingchanu. V čajovém stanu nestavím a jdu dál na soutok s Indem a vysoko nad ním pokračuju. Cestu si zkracuju pod silnicí. Po Indu jedou kajaky. Docházím místního z Jingchanu. Jde do Le, kde pracuje se dřevem. Jdeme dál spolu a on že prý zná zkratku na hlavní silnici. Dáme si krátkou pauzu. Nabízí mi meruňky ze zahrádky, já jemu vodu a rozinky a ukazuju mapy. Říká, že mi na mapě chybí jeden most.
Jdeme k němu, ale už mu nestačím, protože on jde bez batohu a pěkně z čerstva. Sejdeme úplně dolů k Indu, ale to už absolutně nestíhám. Říkám, že si dám pauzu a on ať jde klidně dál. Vysvětluje ještě cestu a rozloučíme se. Z druhého břehu na mě mává dívka v růžovém. Asi tam pere. Pokračuju dál a po chvíli se objeví opravdu most. Přecházím a jdu nahoru na silnici Kargil–Le. Sice jsem se chtěla najíst a napít ve Spituku a mrknout tam do kláštera, ale nevadí. Zastavuje mi sumo a bere mě za 30 Rs do Le. Jsem hrozně unavená. Dobírám vodu a jdu se najíst. V restauraci v Čanspě přezouvám boty, dávám si dva džusy v glukózové vodě (mixed fruit a limetkový) a jsou oba moc dobré. Dávám si špagety. Už potřebuju asi trošku toho evropského jídla. Zaplatím a jdu do Karzoo GH.
Cestou se mě ještě několik lidí zeptá, jestli nechci ubytování, ale mě už čekají Nepálci s připraveným pokojíčkem s jednou postelí za 100 Rs na noc. Odkládám batoh a jdu na Internet. Beru s sebou prázdnou láhev na vodu. Taky si chci nechat natočit legendární Lehberry juice. Je to džus z bobulí zvláštního citrusu, který roste v Le a okolí. V prádelně, kde ho točí je fronta, ale jde to rychle. Potkávám tu Martinu s Karlem, se kterými jsem předtím jela do Stoku. Domlouváme se na společnou večeři. Před chvílí jsem sice jedla a nevím, jestli mi budou stačit peníze, ale aspoň s nimi zajdu na čaj. Dáváme si sraz v 18.45 před prádelnou. Džus je nakonec hrozně sladký a musím si ho ředit s vodou. Potom jde docela pít, a tak doufám, že je alespoň zdravý.
Jdu si ještě do guest housu převléci tričko, když tu mě na dvorku odchytne místní masér. Už po druhé se mi představuje a přesvědčuje mě o svých masérských kvalitách. Ukazuje mi knihu pochvalných doporučení od různých klientů z různých zemí. Zdvořile odmítnu, že jsem unavená z čundru a doufám, že mě nechá být. Ale to on, že prý když jsem přišla z čundru, tak určitě potřebuju masáž. Když stále odmítám a chci odejít, chytne mi ruku a začne ji mačkat. Slizoun! Rychle ji vytrhávám a naštvaně odcházím.
Vezmu průvodce a mapu, čisté tričko a jdu na véču. Doporučím Wanderland a jdeme tam. Já už tam budu jíst po třetí. Karel a Martina se prý našli po Internetu speciálně pro tuto cestu. Obdivuji jejich odvahu jet s někým, koho neznají. Dáváme si Tibetian herbal tea a vzápětí jsme zklamáni, protože nám donesou pytlíčkový čaj místo vysněných bylinek. Dáváme si s Karlem ještě jasmínový na zpravení nálady. Marťa si dává taky thukpu a Karel má rád ostré, tak si dá lilek v ostré omáčce s rýží. Já si dám ještě malé papadams – slané křupavé palačinky s pálivou zeleninovou směsí. Půjčuji Martině průvodce a ona si z něj skočí okopírovat jejich čundr Markha Valley (1stránka za 5 Rs)
Nechávám jim mapu, kterou jsme stejně dostali od Čecha v Lamayru. Oni mi za to zaplatí večeři. Přeju jim šťastnou cestu a jdu spokojeně spát.
Před hotýlkem sedí Nepálci s novými zákaznicemi. Zvou mě k sobě, ale já jdu raději do postele, protože mě túra dost zmohla.