Dnešní výlet bude zajímavý v tom, že se budeme pohybovat krajinou, kterou na jedné straně člověk úplně změnil, a na straně druhé to bude takřka divočina. Budeme se pohybovat v místech, kde nejsou lidská sídla, ale navštívíme zde místa, kde kdysi panoval čilý ruch.
Bude to tedy výlet plný protikladů. A i start bude zajímavý, parkoviště u zámku Jezeří.
Zámek Jezeří stojí na místě středověkého hradu, který se poprvé uvádí v roce 1365. Za svou dlouhou historii prošel několika radikálními přestavbami, zejména v době renesance a baroka, dnešní jeho podoba je z roku 1713. Od roku 1624 patřil Lobkovicům, dnes je v majetku státu a je spravován Národním památkovým ústavem. Od roku 1945 byl takřka neustále ničen, dokonce se uvažovalo o jeho zbourání, ovšem nestalo se tak, a nyní postupně prochází rekonstrukcí.
Obr. 1. kaplička pod Jezeřím
Po prohlídce zámku se vrátíme na parkoviště a dáme se od něho lesní silničkou do kopce, obejdeme malý rybníček a v další prudké zatáčce zahneme na lesní cestu vlevo. Asi po 100 metrech dojdeme na vidlicové rozcestí, kde se dáme vpravo a za chvíli jsme u zříceniny malé barokní kapličky. Pod ní pak nalezneme zříceninu nedokončené Lobkovické hrobky. Ta byla započata v roce 1753 jako kruhová stavba s předsíní, ale nikdy nebyla dokončena a dnes z ní zbylo jen obvodové zdivo.
Obr. 2. Lobkovická hrobka
Od hrobky sejdeme dolů na cestu, po které jsme k zámku přijeli. Klesneme na hlavní silnici, která dnes vede od Černice nikam, ale dřív to bylo do vsi Jezeří a dál do Dřímova. Ujdeme 120 metrů a zahneme na lesní silnici vlevo. Silnička nás dovede do údolí Albrechtického potoka. Tady to vypadá značně divoce, ale příroda zde skýtá jednu zajímavost, a to Albrechtickou štolu. Ta byla vybudovaná v letech 1978 až 79 a svádí vody ze Šramnického a Albrechtického potoka mimo oblast těžby v Horním Jiřetíně. Podzemní dílo začíná kousek nad parkovištěm pod Jezeřím, odkud jsme vycházeli, a končí na druhé straně hřebenu vpravo nad námi. V místech, kde jsme narazili na modrou turistickou značku, je kousek pod námi vtok Černického potoka do podzemí.
Obr. 3. Albrechtická štola
Pokračujeme kousek po modré značce proti toku Černického potoka, ale jen do prudké zatáčky vlevo, kde sejdeme ze značky, přejdeme přes potok a za ním odbočíme vpravo na skoro zpětnou ale stoupající cestu. Ta nás vyvede na hřbet, kde již stojíme v prvním příkopu neznámého hradu, dnes nazývaného Alberk. Podle archeologie byl postaven ve 2. polovině 13. století a zanikl počátkem 14. století. Jeho zánik se dává do souvislosti s výstavbou hradu Jezeří. Zdejší hrad je malý, má ale dvě předhradí a dominantou hlavní části je zbytek mohutné věže berkfritu. Za ním se skrýval palác a dnes zející jáma je asi zbytkem studny. Neprávem se hradu říká Hausberk, ale tohle sídlo u zaniklých Albrechtic je až z 16. století.
Po prohlídce hradu sejdeme zpět na modrou značku a půjdeme po ní dál. Projdeme dalším údolím a dostaneme se na úzký hřbet, který při neustálém nabírání výšky obejdeme. Asi po 100 metrech rovinky přijdeme na křižovatku, kde nás modrá opustí a klesne vlevo dolu. My pokračujeme bez značky stále nahoru. Po hřbetu pak dojdeme k dřevěnému Červenému kříži. Ten tu má být na památku dvou dětí, které zde kdysi při vánici zmrzly. Průzkumy okolí však odhalily i jiné zajímavosti, obětní kámen, pravěké osídlení i opevnění z 30ti leté války.
Podél kříže vede zelená značka, po které se dáme opět do vršku vpravo. Lesní cesta nás přes malý hřbítek s odbočkou vlevo, kde díky vykácenému lesu máme částečné výhledy hlavně do údolí pod námi, kde se nalézá Albrechtický vodopád. Pak dojdeme po zelené na další výraznější hřbet. Po něm odbočíme vpravo a klesneme k Josefinině skále. Jde o rulový blok vysoký skoro 13 metrů. Bývala zde v 19. století kruhová vyhlídka, ovšem i plošina po ní je již zarostlá. Co je zajímavější, že jsme jistě postřehli, že stojíme na místě bývalého hradu. Ten vznikl přibližně v době, jako před chvilkou navštívený Alberk, ale ani o něm nejsou žádné zprávy. Tento podle archeologického výzkumu žil mnohem déle, jsou zde nálezy až do 17. století, kdy místo využili vojáci. Hrad měl 4 části a byl celý ze dřeva, proto se tu nedochovalo žádné zdivo, jen příkopy.
Vrátíme se na zelenou značku a pokračujeme asi 500 metrů na složitější křižovatku lesních silnic. Zelená jde rovně, ale my odbočíme prudce vlevo na neznačenou cestu. Ta opisuje zdejší složitý terén, takže nejdřív jdeme dlouhou strání, pak se stočíme vpravo do údolí již zmíněného Šramnického potoka. Zde na můstku se cesta lomí vlevo a obchází další hřeben, kde na křižovatce ve stráni zahýbáme vpravo. Pak již dojdeme do sedla a na křižovatku s pěti cestami pod vrcholem Homolky (844 m).
Na křižovatce se dáme vlevo a klesneme na další lesní cestu s modrou značkou. Po ní dojdeme na rozcestí a odbočíme k vrcholu hory Jezeří (706 m) a ke zřícenině Starého Žeberku. Ten je nejstarším z hradů v okolí, vznikl již před polovinou 13. století, zanikl krátce po roce 1350. Byl to poměrně složitý hrad s baštou v předpolí, valy a příkopy a stavbami na skálách nad nimi. Ze skály je poměrně široký výhled hlavně jižním směrem. Hora leží na území Národní přírodní rezervace Jezerka s nejzachovalejším smíšeným, převážně bukový porostem ve východní části Krušných hor.
Obr. 4. zřícenina Starého Žeberku
Vrátíme se na odbočku a po modré dojdeme opět do údolí Šramnického potoka, ale již značně v nižší poloze. Ze zdejší vodárny je zásobován pitnou vodou zámek Jezeří. Modrá nás pak dovede na rozcestí Pod Jánským vrchem, kde přejdeme na žlutou vpravo, která nás asi po 300 metrech opustí a my klesneme bez značek vlevo na parkoviště u Jezeří.
Obr. 5. vodárna nad Jezeřím
Trasa měří 14 km, nejvyšším místem je sedlo pod Homolkou 738 metrů a nejnižším cesta pod Jezeřím 290 metrů nad mořem. Celkové stoupání na trase je asi 600 metrů, ale ve větší části je to po zpevněných cestách, takže jde o středně náročnou trasu.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů