Swinica
- Radim Dostál
- 29.12.2008
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Druhý díl o našem výletu na Kasprov vrch (Kasprowy Wierch) a vrchol Swinice. Tentokrát popíšu výstup na vrchol Swinica, při kterém se stane neštěstí.
V první části dnešního dne jsme došli na Kasprov vrch (Kasprowy Wierch). Dále budeme pokračovat po hřebeni na vrchol Swinica. Cesta na Swinicu je z počátku snadná hřebenová tůra, ovšem od Swinického sedla se dost zásadně zvýší její náročnost. Zatímco od Kasprova vrchu (Kasperowy wierch) k Swinickému sedlu se jedná o příjemnou procházku pro sváteční turisty jdoucí z lanovky, za Swinické sedlo by si neměl sváteční turista troufnout.
Kasprov vrch – Kasprowy Wierch (1986,7 m. n. m.)
Z vrcholu Kasprova vrchu (Kasperowy wierch) se vydáváme zpět na Suché sedlo stejnou cestou, jakou jsme na Kasprový vrch přišli.
Doporučujeme z našeho průvodce
Murowaniec
Murowaniec je turistická chata (schronisko) v dolině jménem Dolina Gąsienicowa.
Ľaliové sedlo (Liliowe)
Ľaliové sedlo je turisticky přístupné sedlo na slovensko-polské státní hranici.
Czarny Staw Gąsienicowy
Czarny Staw Gąsienicowy je turisticky přístupné ledovcové pleso v polské části Vysokých Tater v údolí jménem Dolina Gąsienicowa.
Zmarzly staw
Zamrzly staw (Zmarzły Staw Gąsienicowy) je turisticky přístupné pleso v dolině jménem Dolina Gąsienicowa.
Suché sedlo (1949,1 m. n. m.)
Cesta na Suché sedlo nám trvá asi 5 minut. Ze Suchého sedla se vydáváme doleva směrem na Liliové sedlo. Cesta ze suchého sedla vede po nezalesněném (ani kleče) hřebenu s pěknými výhledy na obě strany. Po pravé straně je Slovensko, po levé je Polsko.
Beskyd (2014 m. n. m.)
Asi po 10 minutách ne příliš náročného stoupání přicházíme na vrchol Beskyd, který není nijak označený. Název se dovídám jen z mapy. Na vrcholu jsou kameny, přes které je potřeba přelézt. Na chvíli se fotíme. Moc se nezdržíme a asi po 5 minutách odcházíme. Na vrcholu Beskyd bylo dost lidí.
Obr. 1. Já (Radim Dostál) u vrcholu Beskyd – Vysoké Tatry, Polsko
Laliové sedlo (1951,8 m.n.m)
Po asi 10 minutách klesání stále po červené turistické značce přicházíme na Laliové sedlo. Na Laliovém sedle začíná zelená turistická značka vedoucí na rozcestí, kde jsme dnes již byli při cestě na Kaprov vrch (Kasprowy Wirch). Před námi je kopec, na který budeme stoupat trochu prudčeji, než sestoupíme do sedla před vrcholem Swinica.
Po čtvrt hodině míjíme v mapě neoznačený vrchol, který je nalevo asi 5 metrů od nás. Na chvíli odbočím z cesty, vylezu na vrchol a fotím výhledy na všechny strany. Z vrcholu klesáme asi 10 minut a přicházíme do Swinického sedla.
Swinické sedlo (rozcestí pod Swinicí – Swinicka Przelez)
Swinické sedlo (takto je označeno v mapě), na rozcestníku je napsáno rozcestí pod Swinicí, je poslední místo z Kasprova vrchu (Kasprowy Wierch), kam se dá poměrně bezpečně dostat. Ze Swinického sedla směrem na vrchol Swinice vede cesta prudce vzhůru po skalách za pomocí řetězů. Ze sedla máme také možnost sejít po černé turistické značce směrem na chatu Murowaniec, což je způsob, jakým se budeme vracet.
Swinica (2301,0)
Na vrchol Swinica stoupáme ze Swinického sedla necelých 50 minut, což odpovídá údaji v mapě. Cesta na Swinici je poměrně náročná, vrchol se nejprve obchází zprava a nakonec se na něj leze pomocí řetězů. Na vrcholu je nádherně, zvláště když vyjde počasí, což byl náš případ. Swinica je nejvyšší vrchol v dalekém okolí, proto výhledům nic moc nebrání. Na jedné straně je Dolina Pieciu Stawow Polskich, všechny plesa z tohoto údolí však nejde z vrcholu Swinica vidět. Usedáme, odpočíváme a fotíme o 106.
Obr. 2. Dolina Pieciu Stawow Polskich z vrcholu Swinica – Vysoké Tatry, Polsko
Na vrcholu je krom nás dvou v té době taky 8 dalších lidí. Všichni mluví polsky. Po chvilce skupina šesti Poláků odchází směrem na sedlo Zawrat. Druhá skupinka dvou Poláků zůstává a začíná se schylovat k tragédii. Oba vypadají jako zkušení „horalé“. Na vrcholu strávíme asi čtvrt hodiny a aniž by jsme tušili, co bude následovat začínáme scházet dolů. Nejdeme na sedlo Zawrat jako předchozí skupina, ale stejnou cestou se vracíme na Swinické sedlo. Pár minut (asi něco málo přes 5 minut) sestupu od vrcholu je Jarda už dost přede mnou a já míjím dva polsky mluvící turisty, kluka s holkou kolem 20 let. Ptají se mě, jak daleko je to z vrcholu. Čekají je ještě nějaké řetězy, které se vzhůru jdou pomaleji než dolů. Odhaduji, že půjdou ještě 10 až 15 minut. Dále klesám a přidržuji se řetězů. Asi za 10 až 15 minut, přibližně doba, která mohla dvojici trvat k výstupu na vrchol, začínám slyšet letící vrtulník. Vrtulník přilétá z druhé strany, než ze které se obchází vrchol při výstupu, nebo sestupu. Helikoptéra je na druhé straně hřebene a dlouho na něj nevidím. Za tu dobu přilétl k vrcholu Swinica, záchranáři horské služby se slanili na skálu, kde minimálně 20 metrů pod vrcholem zachraňovali člověka. Jeden ze 4 lidí, kteří byli na vrcholu, přecenil své síly a spadl. Možná šlo jen o náhodné uklouznutí. Nebyl slyšet žádný výkřik. Nejsem si jistý, jestli mladý pár stihl vyjít nahoru a spadnout. Na druhou stranu dva Poláci, kteří po nás zůstali na vrcholu vypadali dost zkušeně, i když neštěstí mezi zkušenými a nezkušenými nerozlišuje. Třetí možnost je, že nějaký „dobrodruh“ lezl na vrchol Swinica z neznačené strany.
Swinické sedlo (2050 m. n. m.)
Asi po 40 minutách sestupu přicházím na Swinické sedlo. Posledních 20 minut již mám výhled na místo, kde se stalo neštěstí. Po cestě je několik lidí, kteří se zastavili a sledovali celou událost. Vrtulník zatím odletěl a přistál na louce kousek od chaty Murowaniec. Záchranáři mezitím na skále ošetřovali zraněného a připravovali ho na naložení do vrtulníku. Obalili ho do kuly, kterou poté vytáhnou lanem.
Z rozcestí se rozhodneme, že půjdeme po černé turistické značce, na sedle se zdržíme asi 5 minut a vycházíme. Čeká nás dost prudké klesání. Po 25 minutách klesání po černé turistické značce přilétá vrtulník a lanem vytahuje raněného. Na chvíli se zastavujeme a sledujeme akci. Mají dost na spěch, protože potom vytáhnou jen jednoho ze dvou záchranářů (asi lékaře), kteří byli na skále a odletí, aby neztráceli čas. Chvíli jsem si myslel, že zbylý záchranář nějakým způsobem sleze. Ten však jen zůstal na skále a čekal až se pro něj vrtulník vrátí. Vrtulník zpět přiletěl asi za půl hodiny, rozhodně dříve, než jsme došli na Murowaniec.
Po chvilce přicházíme na rozcestí, kde se k nám připojuje zprava modrá turistická značka. Sestupujeme dále a míjíme několik ples, některé fotíme. Poblíž rozcestníku se zelenou je vidět již sedačková lanovka pro lyžaře, kterou jsme míjeli při cestě na Kasprov vrch (Kasprowy Wierch). V době kdy jsme pár minut před rozcestníkem přilétá vrtulník pro posledního záchranáře, který zůstal na skále. Zajímavé je, že ho chvíli nemůže najít. Lítá totiž kolem špatného vrcholu. Několikrát začne stoupat a kroužit nad vrcholky, v tom okamžiku ho asi spatří záchranář na skále a naviguje pilota kam má letět. Ten si ale několikrát vybere špatnou skálu, ke které začne klesat a vše se několikrát opakuje. Jako by neměli polští záchranáři GPS.
Od rozcestníku se zelenou turistickou značkou se vracíme po stejné cestě, po které jsme přišli, kruh se uzavřel.
Obr. 3. Já (Radim Dostál) při sestupu ze Swinického sedla do Dolina Gasienicowa
Murowaniec
Po dvaceti minutách chůze po zelené turistické značce míjíme rozcestník, na kterém se k nám zprava připojuje modrá turistická značka plesa Czarny Staw Gasienicowy. Chata (schronisko) Murowaniec je kousek za rozcestím. Ve schronisku usedáme na 1 pivo a zdržíme se asi necelou hodinu.
Z chaty Murowaniec se vydáváme pro nás starou známou cestou směrem do obce Zakopane. Po 20 minutách přicházíme k rozcestníku, kde si musíme vybrat, jestli sestoupíme po modré turistické značce, nebo po žluté přes Dolinu Jaworzynka. Rozhodujeme se pro žlutou turistickou značku. Po tři čtvrtě hodiny klesání přicházíme do Kuźnic a obce Zakopane čímž náš dnešní výlet končí. Je 20:45.
Závěr
Dnes se kousek ode mě, téměř přede mnou, na horách těžce zranil člověk. Ani se mi nepodařilo zpětně na Internetu zjistit, jestli přežil, nebo ne. Nezbývá, než varovat, že vrchol Swinica je náročný, stejně jako je náročná Orlí stezka. Samozřejmě žádná hora se nesmí podceňovat a člověk nesmí spoléhat ani na své zkušenosti. S největší pravděpodobností byl raněný jeden ze dvou Poláků, kteří zůstali na vrcholu, když jsme odcházeli. Rozhodně podle řečí (já polsky rozumím) nevypadali jako začátečníci. I když na vrchol Swinica občas zabloudí i sváteční turisté, kteří na něj dojdou z Kasprova vrchu (Kasprowy Wierch), kam se vyvezou lanovkou. Poté bez pořádné výbavy (boty, oblečení) se vydají na vrchol Swinica. Popisovaná nehoda ale nebyl tento případ. Nebezpečí číhá na kohokoliv a kdekoliv.