Z Jiřetína lze udělat půldenní pohodový výlet. Okruh povede přes Tanvaldský špičák do Albrechtic a zpět do Jiřetína. Na Tanvaldském Špičáku se nachází rozhledna, asi nejzajímavější místo výletu.
Kousek od Jiřetína pod Bukovou, kde jsme trávili prodloužený víkend je vrchol Špičák a na něm rozhledna. Nejedná se o nijak náročný výlet a proto vycházíme těsně před polednem. Jsem kousek od nádraží.
Od nádraží vede zelená turistická značka, na kterou se musíme napojit. Nacházíme ji asi za 5 minut, kdy scházíme z asfaltové silnice a přecházíme na hliněnou cestu. Po pravé ruce máme sjezdovky, kolem kterých půjdeme.
Po necelých patnácti minutách po zelené turistické značce projdeme mírným stoupáním chatovou osadou a přicházíme k dolnímu konci sjezdovky, podél které budeme muset prudce stoupat. Asi po pěti minutách stoupání zahýbáme ze sjezdovky doprava na lesní pěšinu a stoupání přestává být tak prudké. Dále jdeme lesem a stoupáme i když ne tak prudce, jako zprvu na sjezdovce.
Obr. 1. Já (Radim Dostál) a Pavla, Tanvaldský Špičák
Po další půlhodině chůze je horní stanice lanovky, horská chata, rozhledna a nějaké pomník a kameny na které vedou schody. Pomník jsou tři světlé mramorové monolity a je věnován prvomájové manifestaci1.5.1890 a 18.6.1893 česko-německý tábor lidu za všeobecné hlasovací právo. Dále jsou zde velké kameny, na které se dá vylézt po schodech. Jeden z nich je rovněž pomník na oslavu nového milénia. Pomník je také věnován událostem 11. září 2001, které se staly při přípravě památníku a proto se dodatečně autoři rozhodli trochu pozměnit jeho symboliku. Pohled na nápis “Šokující události ze dne 11. září 2001, prvního roku 3. tísiciletí, nepochybně změní běh lidských dějin. Doufejme, že už konečně správným směrem.“ z odstupem skoro deseti let působí jako jedno z mnoha zoufalých a nesplněných přání. Po těchto kamenech se dá vystoupat po schůdkách a lézt.
Obr. 2. Kámen – Tanvaldksý Špičák
Samozřejmě si nenecháme ujít rozhlednu, která je na vrcholu. Rozhledna je součást horské chaty a nahoru se dostaneme z chaty. Musíme se domluvit s číšníkem, aby nám otevřel. Bohužel není příliš pěkné počasí. Je pod mrakem a moc daleko není vidět.
Kousek pod chatou je turistický rozcestník, kde se dovídáme, že ve směru, ze kterého jsme přišli je po zelené turistické značce Jiřetín pod Bukovou, železniční stanice je 3 kilometry. Tuto trasu jsme celou nešli, protože jsme nezačínali na nádraží.
Zrovna ten den probíhá na Špičáku nějaký (patrně orientační) závod. Je zde několik běžců, kteří různě přibíhají ze směru Špičák sedlo. Kousek od rozcestí je stolek a u něj několik organizátorů, kteří běžce „odchytávají“ a říkají jim časy.
Rozhodujeme se, že se nevrátíme stejnou cestou do Jiřetína, ale budeme pokračovat po zelené na Špičák sedlo, kde zahneme na modrou turistickou značku. Špičák bylo nejvýše položené místo dnešního výletu a proto budeme klesat.
Po pár minutách přicházíme k rozcestí Pod Špičákem, které je v mapě označeno jako Špičák severní sedlo. Podle rozcestníku jsme ušli půl kilometru. Na turistickém rozcestí se střetávají modrá se zelenou turistickou značkou. Vydáváme se doleva po modré turistické značce do Albrechtic.
Po necelých deseti minutách opouštíme asfaltovou cestu a zahýbáme doleva na lesní cestu, kde už je podzimem zbarvené listí a začínáme prudčeji klesat.
Po dalších asi pěti minutách přicházíme do Albrechtic. Od rozcestí Pod Špičákem jsem ušli kilometr. Do Jiřetína nevede žádná turistická značka, musíme jít po asfaltové cestě z původního směru doleva. Do Jiřetína přicházíme asi po 30 minutách chůze po asfaltové, cestě. Tím se okruh uzavřel.
Popsaný okruh z Jiřetína přes Tanvaldský Špičák a Albrechtice je nenáročný půl denní výlet. Na Špičáku je horská chata a také rozhledna.
Já, Pavel a Pavla jsme v září 2010 strávili prodloužený víkend v Jizerských horách v okolí Jiřetína.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů