Tbilisi
- Lenka Churavá
- 23.08.2010
- 0:00
- Změněno: 18.06.2012 | 20:12
Máme celý den na Tbilisi, a tak jedeme metrem na Tavisuplebis moedani, kde jsme včera skončili a vydáme se do starého města.
19. 9. 2009 – sobota
Máme celý den na Tbilisi, a tak jedeme metrem na Tavisuplebis moedani, kde jsme včera skončili a vydáme se do starého města. Tady jsou domy staré a zchátralé a některé jsou povážlivě nahnuté, jako kdyby měly každou chvíli spadnout. Procházíme úzkými uličkami kolem několika kostelů a pak stoupáme po schodech vzhůru. Dojdeme k Matce Gruzii, která třímá v ruce meč a hrozen vína. Víno pro přátele a meč pro nepřátele. Pod námi vidíme botanickou zahradu a před námi pevnost Narikala.
Obr. 1. Matka Gruzie
Zajdeme na nádvoří pevnosti a do kostela, který tu stojí. Pravděpodobně se tu právě odehrály křtiny, protože odnášejí škopek se svěcenou vodou a na zemi je louže. Na stěnách jsou krásné malby na modrém podkladě. Před kostelem dáme pár drobných zametající žebračce a vracíme se kolem stánku s občerstvením a suvenýry ven.
Chvíli obdivujeme výhled na město a pak směřujeme dolů ke starým lázním s několika kopulemi.
Obr. 2. Pohled na Tbilisi
Obr. 3. Sirné lázně
Vedle stojí krásná modrá mešita. Fotíme až nám z toho vyhládne a začneme se shánět po pravé gruzínské hospůdce.
Projdeme dvěma uličkami luxusních hospod západního stylu, ale tam se nám utrácet nechce. Po čtvrthodinové hladové procházce se konečně usadíme v hospodě s dřevěnými stoly na Orbelianis Moedani. Mají tu točené gruzínské pivo Kazbegi 1,30 GEL a levná jídla. Honza si dává kebab s cibulí a s kyselou omáčkou (3,50 GEL) a já vepřové s bramborami (mastné, ale dobré – 4,50 GEL).
Po tomto výborném obědě se jdeme podívat do specializovaného obchodu s mapami a GPSkami. Koupíme tady dvěstěpadesátku mapu Svanetie a tisícovku celou Gruzii. Plánují prý také vytisknutí nových padesátek z celé Gruzie (www.geoland.ge). Jdeme se potom podívat do literární kavárny spojené s prodejnou knih v ulici Rustaveli, č. p. 34 (Prosperovy Knihy). Koukáme na knihy o Gruzii a na Gruzínské kuchařky.
Pak se rozhodneme jít pěšky do parku Vake. Je to kopec, na který vede lanovka a na vrchu je jezírko. Cesta trvá ale poměrně dlouho a když dojdeme pod lanovku, už nemáme čas vyjet nahoru. Závidíme cyklistovi, který nám právě projel nad hlavou i s kolem, ale říkáme si, že to stejně stálo za to. Cesta vedla pěknou čtvrtí s několika značkovými obchody a kousek přes park. Vyfotíme krásný vodotrysk s pomníkem a vyrazíme směrem nahoru na hlavní Čavčavadzeho ulici na autobus.
Obr. 4. Park Vake
Máme jet padesátdevítkou až na Mardžanišvili. Nemáme drobný na autobus. Lístek stojí 40 tetri. V autobuse je automat na drobné. Máme jen kovový dvoular. Když se ho snažím hodit do automatu, paní na mě kývá, že ten tam nepasuje. Pak už máme jen papírovky. Na Rustaveli Honza zavelí vystupovat. Divím se proč tak brzy, ale při dotazu « Jízdenky prosím » se mi rozbřeskne. Chlapík s cedulkou na prsou stojí přímo před dveřmi autobusu a už nás kontroluje. Vysvětluju mu anglicky, že nemáme drobné, použe dvoularovku, která tam nepasuje. Revizor na to odvětí, že dvoularovka tam pasuje. Nejdříve chce dělat problémy a zapsat si nás, ale nakonec to vyřeší tak, že nastoupí s náma do dalšího autobusu a koupíme si místo dvou lístků pět za celou naši dvoularovku.
Oddychneme si, že to tak dobře dopadlo a z Rustaveli jedeme metrem. Zaplatíme ubytování a pádíme na vlakové nádraží. Vlak najdeme snadno. Už stojí na druhém nástupišti, ačkoliv jsme tu hodinu předem.