Tichá soutěska, někdy také nazývaná Edmundova soutěska, je poslední zajímavé místo, které nám na dnešní okružní cestě schází. Vydáváme se z Mezního můstku Tichou soutěskou do Hřenska. V soutěsce nás ještě samozřejmě čeká plavba lodí.
U rozcestí Mezní můstek se kromě turistického rozcestníku a mostu přes Kamenici nachází také informační cedule pojednávající o houbách, řasách, sinicích a mechorostech, které zde rostou. V kaňonu řeky Kamenice nacházejí optimální životní podmínky jako jsou vlhké klima a voda. Z mykologického hlediska patří zdejší soutěska mezi nejvýznamnější území v ČR.
Obr. 1. Tichá soutěska – České Švýcarsko
Od mezního můstku se vydáváme Tichou (nebo také Edmundovou) soutěskou po žluté turistické značce. Opět jdeme po Naučné stezce okolím Hřenksa. K hornímu přístavu v Tiché soutěsce to máme dle rozcestníku jeden kilometr chůze. Edmundova (Tichá) soutěska se od Divoké soutěsky příliš neliší. Opět jdeme mezi skalami a řekou Kamenice, opět místy po chodníku, místy po lávkách. Také nechybí nejedna uměle vytesaná jeskyně ve skále, které nechal vytesat nám již známý hrabě Edmund Clary, který se hodně zasloužil o rozvoj místního turistického ruchu. Řeka Kamenice zde stejně jako v Divoké soutěsce vytváří nádherné scenérie.
Obr. 2. Tichá soutěska – České Švýcarsko
Asi po čtvrt hodině chůze po proudu řeky Kamenice, přicházíme k hornímu přístavišti. Zde nasedneme na loďku, která nás poveze dál. Jít dále pěšky není možné. Na rozdíl od předchozí Divoké soutěsky nejdeme na poslední jízdu, ještě není ani půl šesté a poslední jízda jede v 6.
Obr. 3. Tichá soutěska – České Švýcarsko
Chvíli čekáme na odjezd loďky a pak vyjedeme. Opět se dovídáme něco o historii lodní plavby v soutěskách i o samotném hraběti Edmundu Clarym, který byl mecenášem zdejšího turismu. Sledujeme různé skalní útvary na obou březích a dokonce si prohlédneme i vodopád. On je to tak trochu umělý vodopád, náš převozník mu totiž musí trochu pomoci zatáhnutím za provaz. Také na nás po okolních skalách číhají různé sochy, nebo skály připomínající ledacos. Celá plavba trvá přes 20 minut.
Obr. 4. Tichá soutěska na loďce – České Švýcarsko
Tentokrát vystoupíme v dolním přístavišti na opačném konci břehu Kamenice a po této straně řeky půjdeme skoro až do Hřenska. U přístavu se nachází také nějaká dřevěnice, patrně restaurace nebo bufet, ale v tuto dobu je již zavřená. Pokračujeme bez zastávky dále. Zase procházíme umělými jeskyněmi (vytesanými tunely) podél řeky a obdivujeme říčku tekoucí kaňonem i okolní pískovcové skály.
Asi po deseti minutách chůze od přístavu přicházíme k informační ceduli popisující vzácné a ohrožené druhy zvířat, která v Tiché soutěsce nacházejí útočiště. Více se dovídáme na další informační ceduli, která je asi za čtvrt hodiny chůze. Soutěsky řeky Kamenice jsou ve Střední Evropě ojedinělou ukázkou hlubokého kaňonovitého údolí. Hromadění studeného vzduchu na dně roklí se projevuje výskytem řady podhorských a horských druhů v extrémně nízkých nadmořských výškách.
U této informační cedule se nachází most přes Kamenici po kterém přejdeme na druhou stranu. Asi po dalších pěti minutách, celkem tedy asi po půl hodině chůze od dolního přístaviště v Edmundově soutěsce přicházíme do Hřenska, kde dojdeme k autu a tím náš dnešní výlet končí.
Obr. 5. Tichá soutěska na loďce – České Švýcarsko
I když jsem byl Divokou soutěskou nadšen, dle mého subjektivního pocitu je Tichá soutěska (někdy nazývaná Edmundova soutěska) krásnější.
Ještě v Hřensku se z informační cedule dovídáme něco o řece Kamenice. Kamenice je poslední významný přítok Labe v České republice. Délka toku Kamenice je 37.5 kilometrů. Řeka Kamenice vzniká soutokem říčky Kamenice pramenící v Lužických horách poblíž stanice Nová Huť v nadmořské výšce 595 m. n. m. a Chřibské Kamenice, která pramení poblíž železniční stanice Jedlová v nadmořské výšce 580 m. n. m.
Dle informací z informačního centra v Mezní Louce je soutěska otevřená, tedy loďky jsou v provozu, od 9 do 18 hodin s tím, že poslední loďka směrem do Hřenska (po proudu Kamenice) vyjíždí z horního přístaviště v 18:00 a v opačném směru (z dolního přístaviště) už v 17:30. Tato provozní doba platí od dubna do začátku října. Po zbytek měsíců je o hodinu kratší. Cena pro dospělé je 80Kč, děti, důchodci a invalidé platí 40Kč. Psa, jen s náhubkem, je možné převézt za 40Kč. Na loďce není možné převést jízdní kolo, je ale možné převést kočárek. Tyto informace byly platné v roce 2015 a v jiné sezóny se mohou lišit. Doporučuji vždy si zjistit aktuální informace.
Plavba lodí je asi 960 metrů dlouhá a trvá přibližně patnáct minut. Převozník při plavbě podává výklad v češtině a němčině. Kapacita jedné loďky je 25 lidí.
Dnes jsme prošli nejzajímavější části Národního parku České Švýcarsko. Na další den nám sice ještě zbývají nějaké slavné vyhlídky, největší a nejslavnější symboly národního parku máme ale za sebou. Jedná se o největší symbol Českého Švýcarska, Pravčickou bránu a dále Tichou a Divokou soutěsku a v nich plavbu na loďkách. Vše se dá stihnout za jeden den v okruhu, který začíná i končí v Hřensku. Samozřejmě není nutné začínat v Hřensku, lze začít třeba na Mezní Louce.
Po podstatné části okruhu vede Naučná stezka okolím Hřenska, ta ale bohužel nevede přes Divokou soutěsku. Návštěvník národního parku jí buď může oželet a jít celou trasu po Naučné stezce okolím Hřenska, nebo tak jako my, může v Mezní Louce na chvíli z naučné stezky odbočit a jít po modré turistické značce přes Divokou soutěsku. Myslím, že by byla velká škoda Divokou soutěsku vynechat. Rozhodně stojí za návštěvu.
Celý okruh pohodovou chůzí nám trval asi sedm a půl hodiny, v čemž jsou započteny i dvě posezení v restauraci, jedno kratší a druhé s obědem.
V červnu 2015 jsme strávili 4 dny v Českém Švýcarsku a na jeden den navštívili i vedlejší Saské Švýcarsko.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů