Tikse, Shey
- Lenka Churavá
- 28.04.2008
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Ráno se vzbouzíme v devět hodin. Postupně se osprchujeme a připravíme se na cestu. Zjišťuji, že jsem včera na recepci zapomněla sluneční brýle,
18.7.2007
Ráno se vzbouzíme v devět hodin. Postupně se osprchujeme a připravíme se na cestu. Zjišťuji, že jsem včera na recepci zapomněla sluneční brýle, jak jsme se zapisovali do hotelového deníčku. Brýle tam naštěstí byly. Stavujeme se pro točenou převařenou vodu do naší petláhve. Aby v Le nebylo tolik odpadu z plastových lahví, točená voda je tu mnohem levnější a stejně bezpečná. Točí ji tu v prádelně nebo v krámku s tibetskou medicínou. Potom zamíříme do pekárny na vydatnou snídani. Petr si dává obyčejné pečivo a já banánový croissant a dlouhou čokoládovou bagetu. K tomu objednáváme black tea, ale donesou nám milk tea. Asi špatně rozuměli. Naštěstí to nechutná až tak špatně.
Sháníme ještě pro mě zpáteční let z Le do Delhi a seženeme ji v Air Deccan. Mám být 29. 7. v 5,30 h na letišti a batoh pouze 15 kg, příruční zavazadlo 10 kg. Budu tudíž muset něco přendat z batohu do příručního zavazadla, protože na Ruzyňském letišti vážil můj batoh 16 kg. Nevím, jak tohle břímě vlastně na treku unesu.
Dorážíme konečně v 11 hodin na autobusák. Autobus do Tikse jede za 30 min. Ptáme se zatím na zítřejší autobus do Lamayru. Nejdříve to vypadá, že nejede, ale pak zajdeme do office J&K SRTC (Jammu and Kashmir State Road Transport Corporation) a kupujeme lístek za 150 Rs pro každého. (Sumo by prý stálo 2600 Rs!). Jede to v 6 hodin a v 5.30 h máme být na nádraží.
Vyjíždíme do Tikse, kde si chceme prohlédnout místní klášter. Zpět se stavíme v Shey a v Choglamsaru, odkud se pak dá jet do dalšího kláštera ve Stoku. V autobuse hraje skvělá místní muzika s flétnami. Navíc tu mají dobré repráky, takže i v nacpaném autobuse dokáže lidem zvednout náladu. Později se dozvídám, že je to hudba z nového ladackého filmu a CD si dokonce kupuji.
Obr. 1. Klašter v Tikse
Sedá si ke mně malá holčička a říká: „džulé“ a pak prý: „I love you“. Pak to samé říká Petrovi. Asi je to to jediné, co anglicky umí. Před klášterem Tikse s námi vystoupí mladá Němka Catherine, a tak se k ní přidáváme a procházíme s ní celý klášter. Pobíhají tu červeně odění malí mníšci a Petr je fotí. Je tu prý zvykem, že každá ladacká rodina dá alespoň jednoho svého syna do kláštera. Mají průměrně až šest dětí a mnišské povolání je tu velice vážené a je to dobrý způsob obživy. Je tu 15ti metrová socha Buddhy, která se tyčí přes tři patra. Platíme 10 Rs příspěvek a pak 30 Rs vstupné. Koukneme se ještě do hlavní svatyně, kterou obejdeme dokola po směru hodinových ručiček.
Obr. 2. Knihovna v klášteře Tikse
Obr. 3. Mníšek Tikse
Mrkneme se také do jídelny plné malých mníšků, zatočíme několika modlitebními mlýnky a jdeme do hospůdky. S Cathrine potkáváme ještě dvě holky z Austrálie, které vypráví, jak jely přes Nepál vlakem a spaly v něm na zemi na dece. Jak přišly do města plného mužů a když se ubytovaly, celou noc se k nim někdo dobýval a bušil na dveře.
Obr. 4. Buddha Tikse
Peťa pořád někde fotí a nejde. Jdu se za ním podívat, ale nevidím ho. Možná je to ta malá postavička dole. S holkama se loučím a utíkám dolů. Chceme ještě stopovat směrem klášter Hemis (do Karu a pak doprava), ale jezdí tu jen jednou za čas vojáci, velké barevné trucky, které neberou a motorky. Auta jezdí spíš opačným směrem. Nakonec to vzdáváme a jdeme na druhou stranu silnice na autobus do Shey.
Obr. 5. Stařenka v Tikse
Shey bývalo prý hlavním městem Ladáku, než se jím stalo Le. Je tu starý palác na kopci a náboženská stavba thongpa dole. Autobus staví blízko thongpy, a tak v zápětí zjišťujeme, že se zde slaví 800 let od jejího postavení.
Kolem thongpy je spousta stanů a na dekách nebo na schodech thongpy sedí lidé všeho věku oblečení do tlustých svetrů nebo zimních bund a pletených čepic. Asi je toto oblečení chrání před ostrým sluncem a vedrem stejně jako v zimě před mrazem. Starší lidé točí modlitebními mlýnky, drmolí buddhistickou modlitbu „Óm mani padme húm“ a počítají na růžencích, kolikrát tuto modlitbu již odříkali. Vevnitř nejprve zpívá dívčí sbor a potom malí mníšci. Je to tu opravdu jako z jiného světa a je tu výborná atmosféra. Několik babiček si s jejich svolením zvěčníme.
Obr. 6. Thongpa v Shey
Obr. 7. Slavnost v Tikse
Ještě vylezeme na zbytky paláce a užíváme si krásný výhled na kláštery Hemis a Stok. Vracíme se na silnici, ale autobus nám ujede. Čekáme na další a zároveň stopujeme. Zastaví nám starý truck značky TATA. Do Le nás vezme, tak nasedáme. Neumí moc anglicky, a tak se dozvídáme jen, že je sikh (což je poznat už podle turbanu). Ukazuje nám obrázek zakladatele sikkizmu Gurua Nany. Ukázal nám svůj přepravní list. Veze zboží v hodnotě 37000 Rs z Ali přes Manálí a Leh do Šrínagaru. Pak prý pojede zpět. Oběma nám dává mango. Je výborné a čerstvé. Dokonce jsme si po snědení mohli umýt ruce přímo v kabině náklaďáku. Je tu kohoutek ze sudu s vodou a jako odtok slouží prostě díra pod dveřmi kabiny.
Večer jdeme opět na večeři do Wanderlandu. Čechy zde opět nepotkáváme, ale dáváme si výborný thangpug – ručně dělané těstoviny v řídké omáčce a sýrové taštičky mo-mo. Tibetský bylinný čaj nemají, tak si zase dáváme velký černý. Mají tu také knížky na čtení, které domů nepůjčují.
Vracíme se, platíme hotel a balíme se na cestu do Lamayru.