Triglav – sestup

Julské Alpy

Kateřina Čumová
18.04.2012
12:00
Změněno: 16.04.2012 | 21:50

Na vrchol hory Triglav jsme vystoupali v minulém díle. Dnes nás čeká sestup.

Triglav 2011

hodnocení článku

Nikdo nehodnotil

Vaše hodnocení

Z kopce to jde líp, náročnost stejná, ale už se tak nezadýchávám, takže tempu stačím.

Dolič (2164 m. n. m.)

Obr. 1. Chata Planika z rozcestí Dolič Planika Triglav

Vracíme se zpátky přes Tržašku Koču na Doliči, kde si dáváme lehkou pauzu. Dokupuji vodu (1,5 l za 4,40 eur), půlka láhve ve mně jenom zasyčí a vydáváme se zpátky na chatu Planika.

Planika (2401 m. n. m.)

Obr. 2. Ráno z chaty Planika

O půl šesté večer dáváme poslední pauzu v krásném zeleném údolí posetém nápisy z bílého kamení, slunce zapadá a v závětří je parádně. O čtvrt hodiny později se přivalí z ničeho nic mlha, tak se vydáváme na poslední úsek. Vylézt z doliny do kopce na chatu nám trvá necelou hodinu. O půl sedmé večer jsme na chatě a dozvídáme se, že ferratisté byli zpátky už ve tři hodiny odpoledne. K večeři dáváme opět předražený čaj a dojídáme něco málo ze zásob. Spát jdeme krátce po osmé hodině večer.Sobotní ráno nás přivítalo bez jediného mráčku, a taky bez mých bot … Na horských chatách není dovoleno si nosit boty do pokoje, zůstávají pod schody v přízemí. Někomu se zrovna ty moje asi líbily, byly to celokožené garmoty velikosti 9. Zůstaly tam stejné, jenom o něco více obnošené a jinak vyšlapané, aspoň že to byla stejná velikost, nevím jak bych v sandálech běžela z kopce. Snídáme napůl jednu porci vajíček se šunkou (5,50 eur) a dojídáme poslední sušenky (co na tom, že máme se sebou instantní ovesnou kaši nebo čínské nudle, když není voda). Odchod je naplánován opět na osmou hodinu ráno a už je nám jasné, proč je vše na chatách předražené, právě v sobotu ráno probíhá největší zásobování. Přistává jeden vrtulník za druhým a přiváží zásoby, tohle pozorovat bylo naprosto fascinující, rychlé krátké přistání, mírný vzlet a couvání podél skalní stěny, otočka a střemhlavý let dolů do údolí. V plné polní naposledy odcházíme z Planiky na chatu Triglavski dom.

Triglavský Dom (2515 m. n. m.)

Na Triglavském Domu teče aspoň užitková voda, tak si můžeme vyčistit zuby, tady právě také přilétají zásoby, krátká přestávka a přes vrchol Rž (2538 m. n. m.) scházíme k chatě Dom Valentina Staniča,

Obr. 3. Od vrcholu Rž na chatu Doma Valentina Staniča

Dom Valentina Staniča (2332 m)

Horská chata Dom Valentina Staniča se na pár hodin stane pro nás pár bojkotujících odpočinkovým místem, byla možnost lézt ferraty na Rjavinu, nebo se turisticky 2 hodiny „projít“ na vrchol Cmir. Místo toho dáváme pár vychlazených Radlerů (3,80 eur) jednu polévku Jota (zelňačka s pár kousky uzeného masa 6,50 eur) a lenošíme. Ani netušíme, jak se nám to vyplatí při sestupu. Ještě poslední rozloučení se všude přítomnými žebrajícími ovcemi a vycházíme. Po půl druhé začínáme scházet do údolí, po suti to děsně klouže a už zdálky se těšíme na stromy. Střídavě sluncem a stínem docházíme ke kleči, kde se cesta stává dočasně snesitelnější, než přijdeme do lesa, kde obrovské kameny pokrývá klouzavé bahno. Řetězy a lana jsou mokré, klesání je úmorné. O půl páté dorazíme k jediné studánce na celé trase, voda má parádní ledovcovou chuť, nemůžeme se nabažit. Pro nás to byla proslulá živá voda. Zásoby vody nám došly asi před hodinou.

Následují další hladké kameny a kovové stupačky a poté další klesání, začínají se objevovat první komáři, a vůbec různá havěť, která nám nahoře nechyběla. V sedm večer docházíme k autobusu, dáváme pivo. Tohle byl sakra zasloužený Kozel – jenom to zasyčí. Kochám se vycházejícím měsícem a přichází další a další zmožení turisté. O půl deváté večer jsme všichni, nikdo se neztratil. Jedeme autobusem půl hodiny k Bledskému jezeru, na koupání.

Bledksé jezero

Po krátkém spánku už nemáme náladu se potmě „čváchat“, tak se jen opláchneme u břehu, vyzkoušíme čluny na pobřeží a o půl jedenácté v noci odjíždíme směr Brno. Máme ještě dvě krátké zastávky, a o půl sedmé ráno už vystupujeme z autobusu.

Poznámka pro příště

Je nutné vzít si další balení vlhčených kapesníků, těch není nikdy dost.

Sdílejte článek

Pošlete odkaz přátelům