Z nejvyššího českého vrcholu Šumavy, z vrcholu Plechý, se vydáváme dále po červené turistické značce směrem po česko-rakouské hranici na Třístoličník, kde nás čeká nepěkné překvapení.
Na vrcholu Plechý nám začíná pohodová cesta hřebenovkou po rakousko-české státní hranici.
Obr. 1. Z vrcholu Plechý směrem na Rakouskou louku – Šumava
Po půl kilometru (asi po pěti minutách chůze) přicházíme k rozcestníku Rakouská louka. Není kam zahnout, můžeme jen dále pokračovat po červené turistické značce na Trojmezí.
Nacházíme se na velké louce, ale kvůli mlhy, která sníží viditelnost tak na deset až patnáct metrů není vždy vidět na druhý konec. Mlha stoupá a klesá podle nálady a tak buď nevidíme skoro nic, nebo jen něco. Například vrchol Plechý není zrovna vidět.
Za dvacet pět minut chůze po hřebeni, přes který vede červená turistická značka přicházíme k Trojmezí. Trojmezí je bod, ve kterém se střetávají státní hranice tří států a to Rakouska, České Republiky a Spolkové republiky Německo. V místě, kde se hranice střetávají je sloup se státními znaky všech tří států. Kromě sloupu je zde také „Mírový květ Sri Chinmoye“ a informační cedule vysvětlující jeho význam.
Obr. 2. Trojmezí – Šumava
Byl jsem na Trojmezí někdy kolem roku 2000 a mohu porovnat stav tenkrát a nyní. Musím říci, že kůrovec hodně postoupil. Uděláme několik fotek a vydáváme se dále. Na Trojmeznou horu je to podle rozcestníku jeden kilometr. Zdržíme se asi čtvrt hodiny a vycházíme dále po červené turistické značce.
Jdeme po česko – německé státní hranici, asi po čtvrt hodině míjíme zvláštní balvany, které máme po pravé ruce. Jsme zrovna na německé straně státní hranice. Balvany příliš nezkoumáme, je možné, že se jednalo o Trojmeznou horu, protože by u ní měl být rozcestník turistických značek, který jsme nějak přehlédli. V ten okamžik však ještě netušíme, že jej mineme.
Po dalších dvaceti minutách přicházíme na turisticky nijak neznačený vrchol, který se podle mapy jmenuje Vysoký hřeben. Před námi je sedlo a za ním Třístoličník. Kousek od Třístoličníku je horská chata, kde se mylně domníváme, že naše cesta končí.
Scházíme do sedla, sestup trvá něco přes deset minut. Míjíme informační ceduli a po chvíli vcházíme na asfaltovou cestu vedoucí z Německa a směřující k vrcholu a chatě.
Informační cedule nás informuje o okolní přírodě. Stále se nacházíme v Trojmezenském pralese, který není lidmi udržován. Mrtvé stromy se zde nechávají ležet na místě, kam dopadly a tím vytvářejí ukryt a domov pro různý hmyz. Také je obrůstají mechy a kapradí. Vše působí hodně divoce a nespoutaně. I když zde už moc pralesu není. Začínáme se dostávat do civilizace, cedule patrně znamená, že se cestou, kterou jsme přišli, se do pralesa dá dostat.
Za pět minut vycházíme na Třístoličník. První překvapení je, že chata je podle nápisů německá, trochu mě to překvapuje, protože jsem informace o ní při plánování sháněl na Internetu, kde stránky byly česky. To nás ale nijak nevykolejí, máme totiž i Eura. Bohužel druhý, o hodně větší šok přichází v okamžiku, kdy přicházíme blíže…. ano je to tak, nelze tomu uvěřit, ale je to tak. Chata je zavřená. Otvírací dobu má do pěti a už je skoro osm. A nikdo tu není, z toho vyplývá, že se zde neubytovává. A jsme v ….
Když jsem vše u mapy a internetu plánoval, měl jsem pocit, že chata je velkolepé turistické centrum, kde bez jakéhokoliv problému seženeme ubytování. To byl ale omyl. Chata byla zavřená (my jsme tam došli o půl osmé večer a chata je otevřená jen přes den) a o ubytování jsme si mohli nechat zdát. Tím nastal trochu problém. Jednak jsme neměli kde spát, při nejhorším by jsme nouzově přespali někde venku, ale hlavně jsme neměli dostatek vody. A museli jsme počítat i s tím, že budeme potřebovat vodu i druhý den, než dojdeme někam, kde voda je. A navíc jsme už dost unavení.
Chvíli přemýšlíme co dál. Já mezi tím vylezu na nedaleký vrchol Třístoličníku a udělám několik fotek. Poté se rozhodneme, že půjdeme dále směrem k Novému Údolí, kde je nocležiště a uvidíme kam stihneme dojít do tmy a jak se nám půjde za tmy.
Kousek (podle rozcestníku 500 metrů) od vrcholu Třístoličník a kousek od chaty na Třístoličníku je vrchol Hochstein, vidíme jej, je skalnatý. Měl jsem v plánu se na něj podívat, bohužel ale na něco takového nemáme čas. Na Třístoličníku se zdržíme asi půl hodiny a vydáváme se po červené turistické značce na Nové Údolí, které má být sedm a půl kilometru.
Začínáme klesat a po přibližně půl hodině přicházíme k rozcestí Třístoličná cesta, státní hranice.
V Červenci roku 2011 jsme se s Jardou vydali na Šumavu. Chtěli jsme ji (alespoň větší část) přejít po hřebeni. nakonec ale jsme moc daleko nedošli. nevyšlo nám moc počasí.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů