Na první pohled vám tibetské děti připadají stejné, jako děti u nás. Kluci hrají fotbal a holky řeší módní oblečení a účesy, milují internet a poslouchají moderní hudbu. Když si s nimi ale začnete povídat, zjistíte, že za sebou mají i neveselé zážitky jako i sedmnáctiletá Tenzin.
Obr. 1. Tenzin
„Utekla jsem z Tibetu před deseti lety. Cesta byla hrozná, bála jsem se, aby nás nechytila čínská policie. Museli jsem jít v zimě 23 dní, ale vydržela jsem to. Máma s tátou a sestrami zůstali v Tibetu a poslali mě do Indie kvůli vzdělání, protože u nás školu zrušili. Čínská vláda postavila školu novou, ta je ale několik dnů cesty daleko od naší vesnice a tam jsem chodit nemohla. Rodiče neměli peníze na ubytování ani na jídlo. Někdy se mi stýská, ale doufám, že se zase za rodiči budu moci podívat.“
Toto je jeden z tisíců příběhů tibetských dětí, které dnes žijí v SOS vesničce Tibetan Homes Foundation na severu Indie v Himálajích. Vesničku založil v 60. letech dalajláma jako neziskovou nestátní organizaci a všech 2 500 dětí v ní žije jen díky podpoře dárců. Dětem zajišťuje nový domov a možnost chodit do školy občanské sdružení M.O.S.T. v rámci projektu Kmotrovství na dálku. „O děti je tu dobře postaráno“, říká vedoucí projektu Jana Neboráková.“ Bydlí v domcích se svými pěstouny, pomáhají jim se vším, vaří a uklízí a ve volném čase hrají kluci nejraději kriket, holky pak skáčou přes švihadlo. Mají tu hodně nových kamarádů.“ Ve škole se učí nejdřív tibetštinu a potom angličtinu a hindštinu. Ten, komu to jde, pak může ve studiu pokračovat. Ostatní se učí tradiční obory jako je třeba tibetská malba. Ti nejnadanější, kteří vystudují, se pak často do vesničky vracejí a pracují jako učitelé nebo lékaři. Školy ve vesničce mají jasný záměr, nabízí nejlepší možné vzdělání a propojují ho s tradicemi Tibetu.
Tibetským dětem můžete dát nový domov a možnost chodit do školy i vy! Stačí se zapojit do projektu občanského sdružení M.O.S.T. Kmotrovství na dálku a začít podporovat konkrétní dítě. Více informací najdete na www.protibet.org.