Údolí Bílého Labe
- Radim Dostál
- 5.11.2012
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 16:50
Od Luční boudy pokračujeme přes Údolí Bílého Labe, kde se Bílé Labe vyřádí a vybouří v peřejích a malých vodopádech.
Luční Bouda
Pročítáme si nástěnky na chodbách Luční boudy. Dovídáme se spoustu zajímavých věcí. Dle nástěnek, mají stopy krystalické břidlice, které lze nalézt například na vrcholu Sněžky, Studniční hory, nebo Luční hory, původ v hornotvorných procesech na konci starohor před 700 milióny let. Dále Stříbrný hřbet, Stříbrné návrší, náhorní plató Bílé louky, případně další místa jsou z jemnozrnné až hrubozrnné žuly. Tyto hlubinné vyvřeliny pronikly mezi krystalické břidlice v období prvohor „pouze“ před asi 350 milióny let (oproti stáří krystalické břidlice – asi 700 miliónu let). Například Polední kameny – Słonecznik, na kterých jsme dnes také byli, je také z žuly.
Ruda, která se zde před pár stoletími těžila vznikla kontaktem žhavého magmatu s okolní horninou.
V období druhohor došlo vlivem teplého podnebí ke zvětrávání a tím k zarovnávání povrchu terénu. Ve svazích horského terénu se začala projevovat zvýšená činnost vody. Vlivem toho byly zvětraliny potoky a řekami postupně odnášeny do nižších poloh.
Poslední faktor ovlivňující tvar krajiny nastal ve čtvrtohorách (asi před dva a půl milióny let), kdy zde vlivem několika ochlazení klimatu vznikaly a při oteplení zase ustupovaly ledovce.
Také je zde zmínka o tundře, o které jsme četli z informačních cedulí při naší cestě přes Úpské rašeliniště. Tundra je trvale bezlesná krajina s drsným klimatem, čemuž odpovídají rostliny a živočichové, kteří v tundře žijí. Tolik informační nástěnky na Luční boudě.
Z Luční boudy se tentokrát vydáváme Údolím Bílého Labe, vyjdeme tedy nejprve po modré a červené značce k nepojmenovanému rozcestí, které je kousek za Luční boudou, kde se modrá od červené turistické značky odděluje. Modrá turistická značka vede přes Údolí Bílého Labe. Přibližně v polovině Údolí Bílého Labe je horská chata Bouda u Bílého Labe, která je od rozcestí čtyři a půl kilometru.
Údolí Bílého Labe
Obr. 1. Údolí Bílého Labe – Krkonoše
Údolím Bílého Labe jak již název napovídá, protéká Bílé Labe, které pramení v Úpském rašeliništi a vlévá se do Labe. Cesta Údolím Bílého Labe, pokud jdete tak jako my, tedy od Luční boudy, je neustálé klesání. Bílé Labe teče po pravé straně a vytváří na mnoha místech peřeje a malé i větší vodopády. Často se zastavuji a fotím. Cesta údolím byla zpřístupněna turistům již v roce 1891.
Obr. 2. Údolí Bílého Labe – Krkonoše
Bouda u Bílého Labe (1000 m. n. m.)
Trasu od Luční boudy k Boudě u Bílého Labe jdu pomalu asi hodinu a tři čtvrtě. Jarda mě zde už netrpělivě čeká. Máme již celkem naspěch, proto se moc nezdržujeme a rozhodujeme se, že další část Údolí Bílého Labe budeme sledovat z výšky Dřevařské cesty. Dřevařská cesta je totiž do Špindlerova Mlýna o více než kilometr kratší. Je to trochu i škoda, protože tím přijdeme o polovinu cesty Údolím Bílého Labe. I když dřevařská cesta přece jen vede podstatnou část nad Údolím Bílého Labe, tedy výhledy mít budeme. Neuvidíme však vodopády a peřeje z blízky.
Obr. 3. Údolí Bílého Labe – Krkonoše
Od Boudy u Bílého Labe se tedy vydáváme po žluté turistické značce směrem na rozcestí Dřevařská cesta, trasa má být dlouhá 4,7 kilometrů. Pár metrů od rozcestí je pramen pitné vody Studánka svatého Huberta, kolem kterého pokračujeme nejprve mírným stoupáním, později spíše po rovině. Údolí Bílého Labe máme po pravé ruce. Nacházíme se asi 100 metrů nad Bílým Labem.
Dřevařská cesta
Asi po hodině chůze lesem po žluté turistické značce přicházíme k rozcestí Dřevařská cesta, které již dobře známe. Od rozcestí se vydáváme po asfaltové cestě přímo k penziónu, ve kterém jsme ubytováni. Tím naše dnešní cesta končí.