Jak již bylo kolikrát napsáno, našim městům všeobecně chybí výletní okruhy. Klub českých turistů, i když se řádně stará o značky, okruhy nejsou v jeho zájmu. Trochu lépe na tom je ale jedno z hlavních východisek do Lužických hor, město Cvikov. To sice nemá železniční spojení, resp. měl do roku 1974, ale je sem dobré spojení po silnici od Nového Boru, Rumburku, Jablonného atd.
Cvikov má jeden okruh, a to žlutý kolem Zeleného vrchu, další pak mohou být kombinacemi více barev. My se ale vydáme na okruh po značkách jen z části, občas půjdeme bez nich. Start bude na náměstí, odkud jdeme po zelené směrem k údolí Samoty. Přejdeme přes obchvat, obejdeme rybník Veselák, projdeme malé zalesněné návrší a krátce přes louku. Vstoupíme opět do lesa, přijdeme na rovnou cestu zleva a na nevýrazném hřbítku na větší křižovatku. Zde značku opustíme a dáme se vlevo jihozápadně po úbočí Hroudy (452 m. n. m.).
Obr. 1. Výhled na Klíč
Jdeme po cestě, která se stáčí mírně k jihu. Pak dojdeme k vykácené dlouhé mýtině po pravé straně. Kousek za ním je odbočka vpravo. Pokud ji přejdeme, odbočíme vpravo další pěšinou vpravo. Cesta klesne a dovede nás na okraj skalnatého srázu nad údolím Samoty. Dál jdeme touto pěšinou, která kopíruje složitou horní hranu srázu. Zde nacházíme skalní útvary, daleké výhledy na Klíč, Polevský hřeben, Nový Bor atd. Nacházíme zde také hraniční patníky panství Zákupy (R) a Sloup (B). Tento úsek jistě patří k nekrásnějším místům Lužických hor.
Obr. 2. Panenská skála
Údolí Samoty zde končí Perníkovou věží, proti které je malá jeskyňka. Pak již dojdeme k modré značce, kterou klesneme dolů k bývalé hájovně. Nad ní na skále je malý vyhlídkový altánek a ještě výše významná Panenská skála a menší Trpaslík.
Od hájovny pokračujeme po modré a zelené ke křížku nad loukou. Pak již sledujeme zelenou k odbočce k Havraním skalám s dřevěným altánem. Vyjdeme na skály, z věže přístupné po schodech je hezký rozhled.
Obr. 3. Havraní skály
Vrátíme se k altánu a jdeme dál po zelené na velké lesní rozcestí. Zde přejdeme na cestu vlevo a přes nepatrný hřbítek dojdeme k lesnímu rybníčku, nazývaného lidově Jezírko, na mapách Na vorech. Jeho stará propust je vytesaná do skály.
Vrátíme se na rozcestí a jdeme severně po lesní neznačené silnici. Sledujeme terén po pravé ruce. Nejdřív jsou skály těsně u cesty, pak se vzdálí a znovu přiblíží. V těchto místech překročíme potůček a na špici skal můžeme vidět ve výšce vchod do jeskyně. Dnes ji občas využívá někdo k přespání, přístup k ní je ale shora.
Za jeskyní odbočíme ze silničky vpravo a jdeme stále podle potůčku. Asi po 650 metrech, vpravo je vysekaný pás lesa, odbočuje cesta prudce vpravo. Překročíme potok a vystoupáme na hřbítek. Na jeho horní ploše opět odbočíme prudce vlevo a pokračujeme severovýchodním směrem. Projdeme vykáceným lesem i přes roh louky a dojdeme k náspu bývalé železniční tratě od Svoru do Cvikova. Po náspu jdeme jen kousek, protože odbočíme na rovnou cestu vpravo, pak se v lukách stáčí k hlavní silnici. Po ní jdeme kousek vpravo a po Komenského ulici dojdeme do centra Cvikova.
Trasa měří 12 km, je nenáročná na stoupání, jde po pěkných cestách i pěšinách. Převýšení je celkově asi 180 metrů.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů