Pokračujeme dále po modré turistické značce po hranici Vojenského újezdu Libavá přes obec Jívová k Panskému mlýnu. Právě o Vojenského újezdu Libavá se z informačních cedulí dovídáme spoustu zajímavého.
Od pstruží líhně a informační ceduli, která je kousek za ní, pokračujeme dále po modré turistické značce. Po pár minutách míjíme lom jménem Moravskoslezská břidlice a pokračujeme dále po asfaltové cestě. Řeku Bystřici máme po levé straně a je od nás trochu vzdálena. Hlavně jsem několik desítek metrů nad ní. Asi po dvaceti minutách chůze přicházíme k rozcestí Jívová.
U rozcestí Jívová nad ŽST je informační cedule pojednávající o místních lesích. Dovídáme se zde něco o historii lesů, o stromech a rostlinách v lesích, stejně tak i o zvířatech, které v lesích žijí. Místní lesy patřili již od středověku dvěma velkým vlastníkům. Jednak šlechtickému rodu Lichtenštejnů a druhým významným vlastníkem byla Metropolitní kapitula v Olomouci. Do 18. století se v místních lesích hospodařilo poměrně málo a lesy měly spíše pralesní charakter. Až koncem 18. století se započalo s těžbou dřeva a systematickým hospodařením.
Převažují zde lesy bukového vegetačního stupně. Najdeme zde buk lesní, javor, mléč i lípu srdčitou. Významné je i zastoupení jedle bělokoré. Ze zvířat zde můžeme potkat jelena evropského, muflona, srnce i divoké prase. Nechybí zde ani zajíc polní, či liška obecná, jezevec lesní či kuna skalní a mnoho dalších. V místních lesích je prostě živo.
Doprava dolů od rozcestí vede cesta k vlakovému nádraží, které je podle rozcestí vzdáleno 100 metrů. V dálce za nádražím jdou mezi stromy vidět domy obce Jívová. Sejdeme se podívat na nádraží.Všímám si jedné zvláštnosti. Rozcestník Jívová nad ŽST má nadmořskou výšku 450 metrů. Od něj sestupujeme dolů k železniční stanici a u ní je rozcestník Jívová ŽST, které má nadmořskou výšku o pět metrů vyšší. Zajímavá prostorová anomálie, nebo spíše nesmysly na informačních cedulích. Také cesta sem dle rozcestníku byla sto metrů a cesta zpět má 200 metrů.
Říkáme si, že jestli bude v Jívové nějaká restaurace, mohli by jsme v ní na chvíli usednout. Od výpravčí se dovídáme, že není (možná tedy nějaká je, ale ta je na 2. konci a nevaří v ní a nejspíše je zavřená) a proto se vracíme zpět na modrou turistickou značku. Pokračujeme dále směrem na Panský mlýn, která je vzdálen 1.5 kilometru. Z Malého Rabštýna jsme ušli 5km.
Po pár minutách nás turistická značka provede pod mostem s železniční tratí a po dalších pár minutách přicházíme k Magdalenskému mlýnu.
Obr. 1. Řeka Bystřice
Magdalenský mlýn je školící a výcvikové středisko armády České republiky. Jsme u vstupu, ke kterému vede most přes Bystřici a hned za mostem je závora. U vstupu do areálu budov se nachází informační cedule, která ale není součástí série informačních cedulí Naučné stezky Údolím Bystřice. Cedule pojednává o Vojenském újezdu Libavá.
Vojenský újezd Libavá se rozprostírá na ploše 327 kilometrů čtverečních a je druhým největším vojenským prostorem v České republice. Ve Vojenském újezdu Libavá probíhá vojenský výcvik po celý rok, není zde tedy možnost volného pohybu osob. Vstup do okrajových částí újezdu je civilistům umožněn jen na základě speciálního povolení. Vstup do dopadových ploch, kde probíhá ostrá střelba je z důvodů ohrožení života zakázán.
O lesy se ve Vojenském újezdu Libavá starají Vojenské lesy a statky ČR, divize Lipník nad Bečvou.
Geograficky patří Vojenský újezd Libavá k předhůří Nízkého Jeseníku zvaného také Oderské vrchy. Hlavní část újezdu tvoří zvlněná náhorní plošina nacházející se v nadmořské výšce kolem 600 metrů nad mořem. Hranice náhorní plošiny na jihu představují svahy k širokému údolí Bečvy. Svahy jsou porostlé především listnatými lesy s převahou buku. Na severozápadě pak hranici tvoří strmější svahy spadající k říčce Bystřici a na východě k údolí Odry a Něčínského potoka. Právě na severozápadní hranici u řeky Bystřice se právě nacházíme.
Dále se zde píše o smrkových porostech ve Vojenském újezdu Libavá i o jejich údržbě a celkovém hospodaření.
Ze zvířat se ve Vojenském újezdu Libavá nachází především jeleni, kteří dle informační cedule tvoří nejkvalitnější jelení zvěř v České republice. „Kvalita“ je dána genetickým základem a ideálními životními podmínkami – střídáním lesů s výcvikovými plochami a pastvinami. Celý vojenský újezd patří do celoevropské soustavy chráněných území nazvané Natura 2000 – ptačí oblast Libavá. Z ptactva se zde vyskytuje chřástal polní a tetřívek obecný. Zvláště tetřívek obecný je zde unikátem, protože se jedná o jedno z mála míst v České republice, kde se tetřívek obecný ještě vyskytuje.
Vojenský újezd Libavá existuje přibližně 60 let a za tuto dobu zde vznikla ojedinělá krajina minimálně ovlivněná civilizačními vlivy.
Nutno podotknout, že skoro celá dnešní trasa vede podél hranice Vojenského újezdu Libavá.
Pokračujeme dále a po pár minutách chůze do informační cedule přicházíme k rozcestí Panský mlýn.
V červenci roku 2014 jsem s Jardou a Albertem strávil týden v Hlubočkách na okraji Vojenského újezdu Libavá. Vojenský újezd Libavá mí sice přísná pravidla pro vstup civilistů (probíhá zde ostrá střelba), na jeho hranicích se však nachází spousta dostupných a zajímavých míst.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů