Sněžka
Turistika je pro nás mnohé lidi jakousi přirozeností, ale nebylo tomu vždy tak. Cestování za krásami krajiny a lidských sídel je poměrně mladá záležitost. Za první „turisty“ je možno považovat poutníky po svatých místech, kteří chtěli vidět místa spojená s nějakým božstvem (nešlo vždy jen o křesťany), a to se dostávali třeba i do Jeruzalému. Pěšky cestovat příslušelo také tovaryšům na zkušené, studentům za vzděláním, potulným muzikantům za výdělkem, umělcům za inspirací a podobně. Ale skutečné cesty za poznáním známe až z konce 18. století s nástupem romantismu. To již víme třeba o Máchovi, který toho prošel za svůj život velmi mnoho, dokonce došlapal až do Benátek, Terstu a Lublaně. Ale proč o tom píšeme? Ono se to odráží v „dobývání“ vrcholu Sněžky. První se sem vydávali hledači pokladů, pak šlo spíš změřit výšku, dál se tu postavila kaple (dokončení 1681), takže bylo sem proč chodit. Z kaple se v roce 1810 stala hospoda, takže ještě větší důvod pro návštěvu. Od roku 1850 tu stála první bouda, ale časem přibyly další stavby a přibylo samozřejmě i návštěvníků.
Start – Slezský dům
Na vrcholu najdeme český i polský rozcestník, nám poslouží ale polský. Vydáme se po Polsko-české stezce přátelství západním směrem k Obřímu sedlu. Naše chata je zbořená, chceme-li vezmeme za vděk bratrům Polákům a jejich Slezským domem. Zde stála první chata již v roce 1847, současná je ale třetí v pořadí z roku 1922.
Pokračuje pak dál po Stezce přátelství až na rozcestí s modrou značkou. Je to v místech, kde se nacházejí zbytky „Spaloné Strażnice“.
Kopa nad Moreną
Od Strážnice pokračujeme dál po červené a dostaneme se na prudkou skalní hranu, která spadá po naší pravé ruce k plesu Mały Staw. Vrcholem je zde Kopa nad Moreną s výškou 1390 metrů. Pod námi je v ledovcovém kotli jezírko v nadmořské výšce 1183 m, má hloubku 7,3 m a rozlohu 2,881 ha. Z výšky asi 200 metrů dobře neuvidíme jeho čistou vodou. Na jeho břehu lze vidět horský hotel Schronisko Samotnia.
Wielky Staw
Pokračujeme dál po červené, mírně stoupneme a dostaneme se na další skalní stěnu, ze které můžeme hledět do kotle s plesem Wielki Staw. Jde je největší ledovcové jezero Krkonoš s rozlohou 8.321 ha ve výšce 1225 m nad mořem. Jeho maximální hloubka je 24,4 m, břehy jsou obklopeny sub-alpskou vegetací zakrslé vrby, břízy zakrslé a kosodřevin. K jezeru není přístup a není zde proto žádná chata, ale zde na hraně najdeme zříceniny horského hotelu Schroniska im. Księcia Henryka (Chata prince Jindřicha). Budova byla postavená v roce 1889 a mohlo se tu ubytovat až 70 lidí, shořela v roce 1946.
Obr. 1. Wielky Staw
Schronisko im. Bronka Czecha
Pokračujeme asi 40 metrů a na turistickém rozcestníku odbočíme před Poledními kameny vpravo na zelenou značku. Za nás dovede širokým obloukem kolem Wielkeho Stawu k místu, kde stávalo Schroniska im. Bronka Czecha. Chata byla postavená již po roce 1650, v roce 1894 šlo již o dvoupatrovou chatu s 15 pokoji k ubytování. V roce 1951 byla chata přejmenovaná po skokanu na lyžích a horolezci Bronislawu Czechovi (+1945 v Osvětimi), ale v roce 1966 shořela a nebyla obnovena.
Maly Staw
Na křižovatce turistických tras změníme barvu a odbočíme vpravo na modrou. Tou stoupáme údolím říčky Lomnice k výše zmíněnému horskému plesu Maly Staw. Zde se můžeme občerstvit v také již změněné boudě Schronisko Samotnia. Zde stával dům již v roce 1670, ale pro turisty začal sloužit až po roce 1891, kdy se začal objekt postupně modernizovat. Dnes je stále živo, tato cesta z Karpacze na Sněžku patří k nejpopulárnějším.
Obr. 2. Maly Staw
Strzecha Akademicka
Modrá nás dál dovede Nachází se 1258 m mezi Kotłem Małego Stawu i Białym Jarem k dalšímu horskému hotelu Strzecha Akademicka. Jde o nejstarší turistické zařízení v Krkonoších, a to od poloviny 17. století (asi 1642). Chata se pode potřeb modernizovala, přestavěla se kompletně v roce 1896 po požáru, 1912, 1959 a 1970 atd., a dnes má na 140 lůžek.
Obr. 3. Strzecha Akademicka
Pomník laviny
Od chaty pokračujeme po žluté značce pod horním koncem lyžařské lanovky do údolí Bialy Jar a k pomníku, který připomíná tragickou událost 20. března 1968. Sněhová lavina zde zabila 24 lidí, z toho bylo 13 Rusů.
Cíl – Sněžka
Od pomníku se napojíme na černou značku, která nás dovede k horní stanici lanovky od Karpacze. Dál nás silnička dovede na vrchol Sněžky.
Trasa měří 14 km, nejvyšším místem je samozřejmě Sněžka s výškou 1603 metrů, nejnižším pak Schronisko im. Bronka Czecha 1067 metrů nad mořem. Celkově zdoláváme převýšení asi 830 metrů, ale jsme v nejvyšších částech Krkonoš, tak se s tím musíme vyrovnat. Na druhou stranu jde o prochozené cesty, i když místy jsou i trochu náročné. Trasa není vhodná pro cyklisty, těm jsou v Krkonoších určeny jiné okruhy.