Výstup na Fanaråken
- Silva Opálková
- 9.11.2009
- 0:00
- Změněno: 9.11.2009 | 20:17
Fanaråken je jedna z nejvyšších hor Norska. Čtvrtý den našeho pobytu v Norsku jsme na Fanaråken vystoupili.
Čtvrtý den naší dovolené v Norsku, která byla celá v aktivním duchu, vyrážíme zdolat jeden z nejvyšších vrcholů Norska, horu Fanaråken. Její vrchol leží v nadmořské výšce 2.069 m, z čeho bylo jasné, že nás nečekala příliš snadná cesta nahoru. Startovním místem pro náš výstup byla chata Turtagrø ležící 900 metrů nad mořem a dalších cca 1.200 výškových metrů jsme museli zdolat už jen „po svých“.
Obr. 1. Pohled na Fanaråken z údolí Helgedalen – Norsko
Začátek cesty vedl údolím Helgedalen, ze kterého se nám rozprostíral krásný výhled na náš dnešní cíl. Díky příznivému počasí jsme mohli vidět Fanaråken v celé jeho kráse. Bylo zřejmé, že pokud se dostaneme až na vrchol a počasí bude přát, budou nádherné výhledy až do dalekého okolí. Po cca dvoukilometrové chůzi údolím Helgedalen jsme začali pomalu stoupat. Zpočátku se jedná o mírné stoupání po šotolinové cestě, kde jsme minuli jeden z malých vodopádů Norska, který však Čechy i přes svou velikost okouzlí. Poté už následuje strmější stoupání po hliněné cestě mezi kameny. Přestávky jsou už častější, a to nejen z důvodu odpočinku, ale především se nedalo odolat výhledům, které se nám nabízely. Navíc počasí se s každým dalším metrem zlepšovalo. Pohled nahoru už však nebyl tak optimistický :-), protože téměř po celou dobu se zdálo, že vrchol už musí být na dosah, ale stačilo ujít další metry a najednou byl mnohem dál. Zhruba v polovině výstupu se půlka naší skupiny rozhodla otočit se a jít zpátky. My, co se nám zdálo, že GPS ukazuje špatnou pozici a že není možné, abychom byli ještě takový kus od cíle, jsme pokračovali dále. Později jsme zjistili, že GPS opravdu fungovala :-). Následné stoupání bylo už jen po kamenitém povrchu a místy se objevovaly sněhové „plotny.
Fanaråken (2068 m. n. m.)
Když už se chůze stávala monotónní, byl vidět opět náznak vrcholu. Tentokrát už to byl ale skutečný vrchol a my jsme došli až nahoru. Pohled byl opravdu nepopsatelný a pro mě těžko s něčím srovnatelný. Na každé straně bylo možné vidět odlišnou přírodu. Kromě norských vrcholů se nám ukazovaly také hory sousedního Švédska, směrem odkud jsme přišli, jsme viděli dokonale naši cestu a za ní v dáli fjord a z dalšího místa zase údolí jezer.
Obr. 2. Výhled z vrcholu Fanaråkenu na část NP Jotunheimen – Norsko
Obr. 3. Rozhled na severní stranu, ve spodní části největší z jezer Prestesteinsvatnet – Norsko
Po pokochání se nádhernými výhledy jsme se vydali pomalu na cestu zpět. Kupodivu až na zpáteční cestě, kdy už byl pro nás podvečer, ale pro Nory díky dlouhým dnům v létě asi nejlepší čas na výšlap, jsme potkávali větší množství turistů. Nejspíš měli v plánu vícedenní trek a zvolili variantu s přespáním na vrcholu Fanaråkenu, protože místní chaty to umožňují a je to zde obvyklé.
Po návratu k chatě Turtagrø bylo o 7 hodin více, byli jsme znaveni, ale zároveň nadšeni z dalšího výletu po krásné přírodě Norska.