Výstup na sedlo Jazzilücke
- Radim Dostál
- 28.12.2016
- 12:00
- Změněno: 28.12.2016 | 22:38
Dnes plánujeme udělat poněkud větší tůru a vystoupat také do větších výšin, do nadmořské výšky nad 3000 metrů a dokonce i na chvíli navštívit Itálii.
Ráno se přesuneme ze Saas-Grund autobusem k hrázi přehrady Stausee Mattmark, kde jsme asi o půl jedenácté dopoledne. U hráze přehrady Stausee Mattmark má autobus konečnou.
Stausee Mattmark (2197 m. n. m.)
Přehrada Stausee Mattmark je velká vodní plocha, kterou jsme v předchozích dnech z dálky a hlavně z výšin často zahlédli.Voda hladiny je typicky béžově modrá, jak jsme zvyklí u jakýchkoliv místních vodních ploch, hlavně horských ples.
Přejdeme přes hráz na druhou stranu a vydáme se kolem přehrady po červené turistické značce. Po cestě vedoucí kolem přehrady, kterou máme po pravé straně, potkáváme 3 volně se pasoucí kozy. Nejsou to však divoká zvířata, mají zvonky i číslo na uchu. Mimochodem nejsou to poslední volně se pasoucí zvířata, která dnes potkáme. Plaché a naprosto nebojácné kozy jsou pro nás trochu raritou, proto se s nimi různě fotíme a jinak blbneme. Ještě netušíme, že nakonec budeme mít problém se jich zbavit. Prostě jsme se stali jejich kamarády. Patrně očekávaly nějakou potravu. Až jsme si řekli, že blbnutí bylo dost a že by dále neměly jít za námi, aby se neztratily a někomu nechyběly, zjistili jsme, že nevíme co s nimi. Žádné výkřiky „kšááá“, žádné pleskání, dupání a nic podobného s nimi ani nehnulo. Když jsme zrychlili, zrychlili také, když jsme začali utíkat, rozběhly se také.
Obr. 1. Přehrada Stausee Mattmark
Minuli jsme jednu odbočku doleva, po které nás již turistická značka mohla vést vzhůru. My jsme se rozhodli ještě jít podél přehrady a využít druhou možnost jak se po turistické značce dostat k sedlu Jazzilücke. Kolem přehrady jsme šli po rovině asi tři čtvrtě hodiny a došli skoro na její druhou stranu. Poté červená turistická značka zahnula z našeho pohledu doleva a my začali prudce stoupat. Podél nás tekl do přehrady horský potok, který na mnoha místech překonával velká převýšení formou vodopádu. Kozy stoupaly s námi a vydržely to asi až do výšky 2300 metrů nad mořem. Poté naše pronásledování vzdaly a konečně se vydaly zpět.
Obr. 2. Vodopád horského potoka tekoucího do přehrady Stausee Mattmark
Asi po hodině chůze od přehrady se stoupání zmírnilo a my se octli u nepojmenovaného turistického rozcestníku. Na rozcestníku nebyly uvedeny vzdálenosti, dokonce ani časové údaje. V podstatě rozcestník ukazuje jen směr, dověděli jsme se tedy, že jdeme od Mattmark a pokračujeme k Jazzilücke. Dále pokračujeme přes louky, které slouží jako pastviny pro ovce a krávy. Sice si na dálku nejsem moc jistý, ale asi se tam pásli i býci. Stoupání již není tak prudké.
Ofutal (2530 m. n. m.)
Po dalších deseti minutách chůze přicházíme k dalšímu turistickému rozcestí. Rozcestí má tentokrát své jméno Ofutal a z ukazatelů se dovídáme i časové údaje. K přehradě Mattmark by jsme se vraceli hodinu a půl, k sedlu Jazzilücke nám zbývá jedna hodina a čtyřicet pět minut. Zvláštní je, že sedlo, které je v mapě označeno jako Jazzilücke, je na rozcestníku pojmenováno Jatzilicku. Naše cesta k sedlu Jazzilücke povede údolím mezi hřebeny s vrcholem Stellihorn (3436 m. n. m.), který je z našeho pohledu nalevo a hřebenem s vrcholem Spechhorn (3189 m. n. m.), který je napravo. Z rozcestí Ofutal jsme ještě mohli obejít druhý zmiňovaný hřeben s vrcholem Spechhorn zleva a dojít přes Tälliboden (1 hodina 30 minut) k sedlu Monte Moro Pass (2 hodiny 30 minut), což je stejně jako sedlo Jazzilücke hraniční sedlo mezi Itálií a Švýcarskem.
Obr. 3. Výhled cestou na Jazzilücke.
Pokračujeme dále a mírným stoupáním stoupáme po horských pastvinách. Potkáváme baču, který zde pase krávy. Shodou náhod je to Slovák, tak se s ním dáváme do řeči. Říká nám mimo jiné zajímavou věc. Do Švýcarska jezdi pracovat jen na prázdninové měsíce. Jinak je na Slovensku učitelem. Za prázdniny si ve Švýcarsku jako pasáček krav vydělá více, než na Slovensku jako učitel za zbylých 10 měsíců. Také se bavíme o tom, co obnáší jeho práce a o okolních horách.
Pokračujeme dále a s rostoucí nadmořskou výškou se pozvolna mění ráz krajiny ze zelených luk na jednu velkou a pustou hordu kamení. Když už máme sedlo Jazzilücke na dohled, překvapí nás padající kamení které se ruku v ruce s děsivým zvukem kutálí asi sto metrů po asi kilometr vzdáleném svahu.
Jazzilücke (3081 m.n.m.)
Obr. 4. Radek, Štěpán, Honza a já (Radim) v sedle Jazzilücke.
Po čtyřech hodinách chůze od autobusu u hráze přehrady Stausee Mattmark přicházíme k sedlu Jazzilücke, k nejvyššímu místu dnešního výletu. Pohled do Itálie, na druhou stranu hřebenu, není vůbec optimistický. Itálie je zahalena v mracích. Horský hřeben nepustí mrak (mlhu) na druhou stranu a tak zatímco ve Švýcarsku je hezké počasí s jasnou oblohou, v Itálii je zataženo. Viditelnost v mlze je sotva tak deset metrů. Navíc trasa za sedlem je jištěna řetězy. Usedáme, odpočíváme a posilňujeme se. O krátké cestě na Italské straně hor bude příští díl.
Fotogalerie
Fotografie ze Švýcarska si můžete prohlédnout v galerii Švýcarsko 2012.