Čtvrtý den našeho pobytu v Nízkých Tatrách jdeme po východní části hlavního Nízkých Tater ze srubu kousek od Andrejky přes Andrejcoou, Ždiarske sedlo, Bartkovou, Orlovou na Kráľovu hoľu a do Telgártu.
Ráno se probouzíme do zamračeného rána. Hřeben se nachází v mraku a proto není příliš velká viditelnost. Důležité ale je, že už neprší. Apokalypsu, která zde byla v noci jsme přežili. Pomalu se balíme a mezitím se obloha vyjasní. Všechny mraky se přesunuly na sever od Nízkých Tater. Muráň na jihu je v 11 dopoledne kdy vycházíme úplně bez mraků. Vycházíme směrem ke srubu Andrejka doplnit si zásoby vody.
Ke srubu Andrejka přicházíme asi po 10 minutách. Jsem hodně překvapen. Jednak oproti mé poslední návštěvy srubu Andrejka v Nízkých Tatrách je zde mnoho vyvrácených stromů, které popadaly při nechvalně známé vichřici v Tatrách. Druhé velké překvapení je, jak je srub Andrejka přestavěn. V místech, kde nebylo kdysi nic, je kůlna na dřevo. Uvnitř je jedna nová místnost, také je opravená střecha a do další nové podkrovní místnosti vede z předsíňky žebřík. V předsíňce, kde jsem spal minulý rok by se díky žebříku už spát nedalo. Z Andrejky se stal luxusní hotel :-). Nejvíce omračující je žárovka, která je v hlavní místnosti. Dokonce jsem na chvíli i uvěřil, že na Andrejce je elektřina. Hned jsem vyšel ven a elektrické vedení žádné. Patrně je možno žárovku připojit jen na nějaký generátor. Ve srubu jsou dokonce i kamna. Začínáme mít pocit, že Andrejka sloužila pro přespání lesním dělníkům, kteří odklízely následky ničivé vichřice před pár lety. Lesní dělníci měli určitě k dispozici generátor.
Nabíráme u pramene vodu a také se myjeme. Asi 100 metrů od srubu je rozcestí útulna Andrejcová. Z rozcestí útulna Andrejcová pokračujeme po červené turistické značce směrem na Orlovou. Před Orlovou musíme ale projít několik vrcholů a jedno sedlo. Zajímavé je, že na rozcestník není zmínka o modré turistické značce, po které jsme včera přišli.
Po 15 minutách stoupání přicházíme na vrchol Andrejcová, kde je malá louka a několik klečí. Na vrcholu Andrejcová není turistické rozcestí. Pokračujeme dále a asi po dvaceti minutách cesty více méně po rovině přicházíme na neoznačený vrchol, jehož jméno není uvedeno ani v mapě. Mezi Andrejcovou a tímto vrcholem není příliš hluboké sedlo. Před námi je vidět Ždiarské sedlo, které je již dost hluboké a také hora Bartková. Na Bartkovou nás čeká dost velké stoupání. Začínáme tedy klesat na Ždiarské sedlo.
Na Ždiarské sedlo sestupujeme něco málo přes 5 minut. Stále, stejně jako minule, je zde také starý, hodně zničený srub, ve kterém by se v případě největší nouze snad i dalo přespat. Rozhodně je ale lepší dojít na Andrejku, nebo ke srubu, kde jsme spali my.
Modrá turistická značka směrem na sever rozhodně nevede (jak je uvedeno v mé mapě a jak jsme si včera při cestě z Liptovské Tepličky na Andrejcovou mysleli, že sem dojdeme). Je zde nějaký náznak modré, ale je to spíše koncová značka modré turistické značky, která přichází z jižní strany hřebene. V každém případě na rozcestníku modrá není.
Další zajímavá věc je, Orlová je dle rozcestníku 1 hodina 45 minut. Od útulny na Andrejcové to bylo jen 1 hodina a 10 minut. Sice jdeme směrem k Orlové, ale ona se od nás vzdaluje. Oprášíme starý vtip, že pokud nepřidáme, tak nám Orlová uteče. Stejně tak nám o 10 minut „utekla“ Kráľova hoľa. Podobné nepřesnosti nás ale nevyvedou z míry. Víme totiž již z naší minulé dovolené v Nízkých Tatrách, že časové údaje na rozcestnících jsou na východ od Čertovice hodně nepřesné.
Někoho může překvapit na rozcestníku směr na Švermovo. Švermovo je starý název pro Telgárt.
Při sestupu na Ždiarské sedlo se opět začíná ozývat má šlacha po pravým kolenem. Ze sedla pokračujeme bez větších přestávek dále po červené turistické značce směrem na Orlovou. Nejprve ale musíme prudkým stoupáním pokořit Bartkovou.
Na Bartkovou přicházíme po 45 minutách prudkého stoupání. Ke konci cesty k vrcholu je stoupání již mírnější. Na začátku vede cesta mezi stromy a prudce stoupá. Na vrcholu je cedule oznamující, že se zde 1 krát do roka setkávají Bartkovci. Bohužel nevíme, kdo to je. Vrchol Bartková je v podstatě hromada kamení.
Obr. 1. Já (Radim Dostál) na vrcholu Bartková v pohoří Nízké Tatry
Z vrcholu Bartková jsou krásně vidět Vysoké Tatry. Počasí se nám vydařilo a můžeme konstatovat, že výhledy z této části Nízkých Tater stály za to, se sem po letech vracet. Podíváme-li se na jih, máme před sebou jako na dlani Muráňskou Planinu. Na vrcholu se na chvíli zastavujeme a fotíme se. Dále pokračujeme po červené turistické značce směrem na Orlovou. Po cestě půjdeme po nezalesněných vrších a sedlech. Také na obzoru není vidět, že by nás mělo v dohledné čekat nějaké delší a prudší stoupání.
Po deseti minutách nás turistická značka provádí kolem neoznačeného vrcholu, je to v podstatě jen tyčka na hromadě kamení. Kolem vrcholu procházíme asi tak 20 a ž 30 metrů a pokračujeme dále mírným sestupem do malého sedla. Potkáváme zde dnes první lidi, kteří jdou proti nám.
Asi po půl hodině, co jsme odešli z Bartkové přicházíme na vrchol, o kterém se mylně domníváme, že je Orlová. Sice zde není rozcestník, ale říkáme si, co jiného by to mohlo být.
Mysleli jsme si, že žádné větší stoupání nebude, ale přece jenom asi posledních 10 minut hodně stoupali. Na vrcholu si leháme do trávy a odpočíváme. Na vrcholu jsou dvě nezávislé „hromady kamení“ a ta větší z nich bude vrchol. My se mylně domníváme, že vrchol Orlová. Na hromadu kamení po chvilce polehávání vylezeme a fotíme se. Celkově odpočíváme asi 20 minut. Z vrcholu je rovněž krásný výhled na Vysoké Tatry, Muráňskou Planinu a také je krásně vidět Kráľova hoľa. Na vrcholu se zdržíme asi 10 minut a pokračujeme po červené turistické značce.
Obr. 2. Já (Radim Dostál) kousek od vrcholu Orlová v pohoří Nízké Tatry. V pozadí Kráľova hoľa.
Na vrchol Orlová přicházíme asi po 7 minutách chůze z nepojmenovaného vrcholu (poznáváme podle turistického rozcestí). Mezi námi a nepojmenovaným vrcholem je malé sedlo, proto se nejedná o jeden vrchol. Neznámý vrchol není pojmenován ani na mapě. Už se nezastavujeme a pokračujeme na Strednou hoľu.
Na Strednou hoľu přicházíme po 30 minutách od Orlové. Dost zde fouká vítr, ale počasí je jinak pěkné. Chvíli se kocháme výhledy a těšíme se na Kráľovu hoľu, kde se najíme, protože už máme hlad. Jarda sice tvrdí, že hlad nemá, že mám hlad jen já, ale stejně mu nevěřím.
Začínám si uvědomovat, že asi mám problém s nohou. Zatímco šlacha pod pravým kolenem mě dříve bolela jen při chůzi z kopce, nyní bolí už pořád a dokonce pořád více a více.
Na Stredné holi se zdržíme asi 25 minut a poté pokračujeme po červené turistické značce už přímo na Kráľovu hoľu.
Cesta mezi Strednou hoľou a Kráľovou hoľou je více méně bez stoupání a klesání a trvá necelých 40 minut. Po cestě je mnoho jako by kamenných útesů. Při výstupu na Kráľovu hoľu již kulhám na pravou nohu a začíná mě být jasné, že na Muráňskou Planinu, na kterou jsme chtěli v následujících dnech jít, se už nedostanu.
Na vrcholu je vyvrácený turistický rozcestník. Také je zde televizní vysílač a v jeho budově je k dispozici pro turisty malá místnost. V místnosti jsou dvě zásuvky, což mě těší, protože si ihned dobíjím vybitý mobil. V místnosti si vaříme jídlo. Na Kráľovej hoľi se zdržíme hodinu a půl.
Vycházíme z Kráľovej hoľy a pokračujeme po asfaltové cestě směrem dolů, ostatně z vrcholu ani jinam, než dolů jít nejde. Chceme pokračovat po červené turistické značce. Velmi rychle se od nás odděluje modrá turistická značka. Po chvilce se od asfaltové cesty odděluje i zelená a červená. Bohužel, toho si nevšimneme a pokračujeme dále po asfaltové cestě. Odbočka červené měla být někde doprava od asfaltové cesty. Po chvilce chůze mírným klesáním si uvědomujeme, že jsme dlouho neviděli značku, pokračujeme ale dále. Až se asfaltová cesta prudce stočí doprava, tak, že najednou jdeme v protisměru ale o několik desítek metrů níže, uvědomujeme si, že jsme znaku ztratili. Mapa ukazuje, že červená turistická značka bude ještě jednou křižovat asfaltovou silnici, proto pokračujeme dále.
Nakonec na červenou turistickou značku zase narazíme. Ihned jak sejdeme po značce z asfaltové cesty doleva, následuje pramen vody jménem Prameň Zubrovice. U pramene si nabíráme vodu a pokračujeme dolů po červené turistické značce. K Prameni Zubrovice jsme šli z vrcholu Kráľovej hoľe 50 minut. Kdyby jsme se neztratili, měla být cesta podle mapy jen 35 minut.Z pramene pokračujeme klesáním po červené turistické značce. Za Pramanem Zubrovice začíná kleč. Pomalou chůzí pokračuji dále a asi po 20 minutách míjím trafostanici, od které vede dolů elektrické vedení. Od trafostanice vede cesta hlubokou trávou a kleč se pozvolna mění v klasické stromy. Jarda šel napřed, aby v Telgártu sehnal ubytování.
Pokračuji souběžně s elektrickým vedením po červené turistické značce směrem dolů. Po 45 minutách přecházím štěrkovou cestu a pomalou chůzí dále prudce klesám. Není mi jasné, jestli kvůli bolavé nohy jdu pomalu, nebo jsem přehlédl rozcestník. Ve svých pochybách mám jasno za pár minut, kdy přicházím na rozcestí turistických značek Údolné Pasienky 1 (1236 m. n. m.). Za dvacet minut přicházím na rozcestí Údolné Pasienky 2 (1046 m. n. m.). Další rozcestí již bude na rozmezí Telgártu (Telgárt vstup do lesa).
Na hranici lesa a obce Telgártu přecházím na asfaltovou cestu. Asi po 300 metrech je penzión, kde čeká Jarda se zajištěným ubytováním. Tím naše pouť Nízkýma Tatrama končí.
Telgárt se od mé poslední návštěvy Telgártu dost změnil. Možná jsem si ale minule podobných věcí nevšiml, protože jsem je nehledal. Je zde několik restaurací, dokonce i jedna pizzerie. Také je možnost se ubytovat v mnoha privátech a penziónech.
Další dny jsme chtěli jít na Muráňskou Planinu na které jsme měli v plánu být asi 3 až 4 dny. Já se svou nohou už ale nejsem schopen chodit. Možná to ale je znamení osudu. V noci totiž přichází opět bouřka se silným deštěm. Bouřky budou ještě několik dalších dní.
Protože nejdeme na Muráňskou Planinu, rozhodneme se tedy pro alternativní plán. Chceme zajet na Liptovskou Maru a tam strávit několik dní koupáním. Na Liptovskou Maru sice dojedeme, ale počasí není na koupání, je zima a skoro pořád prší. Další den tedy jedeme předčasně domů.
Z útulny na Andrejcové na Kráľovu hoľu se dá i s rozumnými přestávkami ujít za necelé 4 a půl hodiny. Cestu z Kráľovej hoľi jsem šel velmi pomalu a nemůžu její rychlost posoudit. Údaje na mapách jsou mírně matoucí a hlavně jsou matoucí údaje na turistických rozcestnících. Výhledy na okolní krajinou z východní části hlavního hřebene Nízkých Tater opravdu stojí za to.
V létě roku 2007 jsme měli s Jardou v plánu navštívit na pár dní Nízké Tatry, projít v nich místa, kam jsme se v roce 2007 nedostali a nakonec přejít Muráňskou planinu. Bohužel kvůli potížím s mou nohou jsme nakonec na Muráň ani nedorazili.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů