Druhý den našeho vandru jsme se vydali od lomu u kterého je socha "Zlatý voči" do obce Ledeč nad Sázavou.
Druhý den se probouzíme do krásného slunečného rána. Jarda s Lenkou plní svůj slib a jdou se koupat do Lomu. Snaží se mi namluvit, že voda je prý studenější než včera a že to mají horší než já. K pomníku Zlatý voči nikdo z nich nedoplave.
Po koupeli některých a snídani všech se vydáváme v 10:20 na rozcestí zelené turistické značky, která je asi 200 metrů od Starého lomu. Od rozcestí je to do Dolního Města 2 kilometry, na Melechov je to 8 a půl kilometrů a do Ledče nad Sázavou 15 a půl kilometru, vše po zelené turistické značce. Po 5ti minutách chůze míjíme odbočku k tábořišti tábornické unie a pokračujeme po zelené turistické značce vedoucí po hliněné lesní cestě. Po dvaceti minutách přicházíme do Dolního Města.
V Dolním Městě chceme jít do restaurace na pivo. Restaurace se bohužel otevírá až odpoledne ve 3 a tak nakonec jdeme jen do obchodu s potravinami, kde si kupujeme nanuk. V Dolním Městě se zdržíme asi 20 minut. Od potravin se vrátíme na turistickou značku a pokračujeme po asfaltové cestě ze začátku mírně do kopce, ale jinak rovnou krajinou dále směrem na Melechov. Po asfaltové cestě jdeme ještě 10 minut a až po té opouštíme Dolní Město tím, že míjíme dopravní značku konec obce. Asfaltová cesta vede po rovině. Je krásný jasný letní den.
Po patnácti minutách chůze asfaltovou cestou po zelené turistické značce vcházíme do Přírodního parku Melechov, na což nás upozorňuje cedule u asfaltové cesty po které jdeme. Jarda s Lenkou jsou někde vzadu, ani je nevidíme a tak na ně s Pepíčkem čekáme.
Dále pokračujeme stále po asfaltové cestě, chvíli s mírným stoupáním a asi po čtvrt hodině chůze přicházíme ke kostelu, u kterého je rozcestník turistických značek se jménem Loukov 510 m. n. m. Z Dolního Města jsme ušli 3 kilometry. Kousek (necelých 10 minut chůze) za kostelem v Loukově nás konečně zelená turistická značka odvádí z asfaltové cesty a zahýbáme kolem stavení z asfaltky doprava na louku a polní cestu. Mírným stoupáním jdeme k lesu.
Po půl hodině chůze lesem přicházíme na rozcestí Rohule. Kolmo k naší trase po zelené turistické značce se k nám připojují červená turistická značka z jihu, vedoucí do Humpolce (za Hliníkem, který se tam přestěhoval) a modrá turistická značka ze severovýchodu vedoucí do Smrčné. Červená i modrá turistická značka na rozcestí začínají a opouštějí zelenou značku kolmo k ní. Pokračujeme dále na vrchol Melechov, který je jeden a půl kilometrů. Čeká nás mírné stoupání lesem, při kterém se Lenka rozpovídá o svých zážitcích z Indie.
Po 20 minutách chůze lesem narazíme na žlutou turistickou značku, aniž bychom potkali rozcestí. Hned u žluté zahýbá zelená turistická značka z lesní cesty doleva do kopce na lesní pěšinu. Stoupáme lesem k věži na vrcholu Melechov.
U rozhledny Melechov jsem asi po minutě stoupání. Turistický rozcestník nás upozorňuje, že se nacházíme na místě turistických a partyzánských tradic. Věž u které stojíme není ani rozhledna, protože nevypadá jako veřejně přístupná. Jsou na ní nějaké antény, jako by se spíše jednalo o vysílač. U věže stojí auto, dveře do věže jsou otevřeny. někam dovnitř vedou kabely z generátoru elektřiny, který je vytažený z auta. Uvnitř je slyšet patrně vrtačka. Někdo zde pracuje.
Mohli by jsme se vydat odbočkou na vrchol Melechov, který by měl být 800 metrů po oranžové turistické značce. Tlačí nás ale čas a proto se vydáváme dále po zelené směrem na Příslavice. Začínáme klesat lesem. Po asi pěti minutách chůze lesní cestou po zelené turistické značce přicházíme k památníku parašutistů, kteří zde za 2. světové války seskočili. Památník je velký kámen s cedulí. Podle nápisu zde seskočilo 15 partyzánů.
Po půlhodině klesání lesem přicházíme do Mstislavic, které jsou vzdáleny od Melechova 2 kilometry. Mstislavice jsou partyzánská obec, jak nás informuje informační cedule. Jedná se malou obec, s pár domy. Není zde restaurace a proto jí pouze procházíme. V Mstislavicích definitivně vycházíme z lesa a dále pokračujeme po asfaltové cestě. Pokračujeme dále po zelené turistické značce směrem na Háj.
Po necelé půl hodině přicházíme na křižovatku dvou asfaltových cest. Minuli jsme osadu několika domků, u kterých ale nebyl napsán žádný název obce (podle mapy se jedná o Kocandu). Již na obzoru vidíme Ledeč nad Sázavou. Rozhodujeme se, jestli půjdeme doprava po značce přes Háj, nebo rovně, což by možná mohlo být kratší. Podle mapy to vypadá, že cesta rovně už bude jen přes asfaltovou cestu. Naše cesta (po zelené turistické značce) možná povede chvíli i lesem.
V Háji jsme asi za 5 minut chůze po asfaltové cestě. Háj je malá vesnice, jen pár domů. U autobusové zastávky nás zelená turistická značka odvádí z asfaltové cesty přes louku do lesa směrem na rozcestí U lomu, který by měl být půl kilometrů. U lomu jsme za 10 minut, připojuje se k nám zprava červená turistické značka a také začínáme vidět řeku Sázavu, podél které již zbytek cesty půjdeme.
Po čtvrt hodině vcházíme do Ledče nad Sázavou, jsou zde první domy. Turistická značka by nás měla zavést až na náměstí. Nás ale hlavně zajímá železniční stanice, kterou hledáme. Po 10 minutách jsme na náměstí, kde je také rozcestník turistických značek. K železniční stanici vede z rozcestí červená turistická značka, po které je nádraží 1 kilometr. Zjišťujeme si částečně z jízdního řádu a částečně přes mobilní telefon spoje a na náměstí usedáme asi na 1 hodinu do restaurace.
Na nádraží jsme za 10 minut a čekáme na vlak, jehož příjezd ukončí náš víkendový vandr.
Cesta z Lipnice nad Sázavou do Ledče nad Sázavou je příjemná a bezproblémová procházka přírodním parkem Melechov. Dá se spojit i s prohlídkou lomů u Lipnice nad Sázavou.
Na jeden víkend v srupnu roku 2007 jsme já, Jarda, Lenka a Pepíček (pravým jménem Petr) vyrazili na vandr do okolí Lipnice nad Sázavou v pohoří Českomoravská vrchovina, kde se nalézá mnoho lomů.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů