První den našeho pobytu v polské části Tater se na nás lepí smůla na každém kroku. Do Zakopaneho přijíždíme po poledni a dlouho v Zakopanem bloudíme. Nakonec neseženeme ubytování na schronisku Murowaniec.
Po příjezdu do Zakopaneho se mylně domníváme, že máme dost času. Netušíme totiž, že čas ztratíme blouděním. V jedné z restaurací si dáváme oběd. V Zakopanem je spousta restaurací a ještě více lidí, jedná se totiž o turistické centrum. Po obědě se vydáváme hledat modrou turistickou značku. A tím nastává první problém. Není totiž vůbec lehké ji najít. Říká se, že naše země je turistická velmoc, protože máme nejlepší turistické značení na světě. Asi to bude pravda. Turistické znační v Zakopanem je katastrofa. Kdo by třeba považoval za samozřejmé, že turistická značka povede kolem nádraží, ten se hodně mýlí. Modrá turistická značka vede kus od nádraží a velmi špatně se hledá. Druhý problém, který mě překvapil je, že Poláci v Zakopanem nerozumí češtině. Jedná se sice o město poblíž hranic, jenomže ne našich, ale slovenských hranic. Slovensky by asi rozuměli. Slovensky zas nejsem schopen mluvit já.
Já, který od malička sleduji polskou televizi, protože před rokem 1989 měla rozhodně lepší program než ta naše, nemám žádný problém polštině rozumět. Nejsem schopen bohužel polsky mluvit. V Zakopanem jsem narazil na problém, který jsem nečekal. Nebyl jsem se schopen s Poláky domluvit. Já jsem rozuměl, ale oni mě ne. Angličtinu tam taky mnoho lidí neovládá. To málo, se kterými jsme se nakonec nějak domluvili, zase nevěděli, kde vede modrá turistická značka. Měli jsme prostě velký problém. Trasu od vlakového nádraží k dolní stanici lanovky, která měla trvat asi 50 minut jsme šli přes dvě hodiny. Přes hodinu jsme bloudili po městě.
Kuźnice jsou část města Zakopane v dolině jménem Dolina Bystrej.
Murowaniec je turistická chata (schronisko) v dolině jménem Dolina Gąsienicowa.
Kuźnice je část Zakopaneho, odkud se vycházejí turistické trasy. Vede sem ze Zakopaneho modrá turistická značka a také sem jezdí autobusy (další dny budeme autobusů využívat). Kdybychom se v městě ptali na Kuźnice, lidé by nás nasměrovali určitě správně. Problém je, jak poznat, na co se ptát. Do Kuźnic přicházíme až po půl páté a zdeptaní se zde zastavujeme na pivo. Začínám mít první obavy, že přijdeme na chatu Murowaniec pozdě a že nás neubytují. V Kuźnicích je dolní stanice lanovky na Kasprowy Wierch. Na tomto místě budeme v následujícím týdnu poměrně často. Pokaždé zde bude dlouhá řada na lanovku. Někdy i přes 100 metrů.
Asi 100 metrů za rozcestníkem turistických značek přecházíme přes potok. Opouštíme asfaltovou cestu a jsme u dalšího rozcestníku. V Kuźnicích se na tomto místě vybírá vstupné do hor, které ale dnes neplatíme. Jdeme už dost pozdě a nikdo tu není. Vydáváme se na Murowaniec po modré turistické značce (můžeme jít i po žluté, která vede přes dolinu Jaworzynka). Začínáme stoupat po kamenném chodníku. Po necelých deseti minutách se odděluje zelená turistická značka od modré turistické značky. My pokračujeme doprava stoupáním po modré. Asi po 45 minutách chůze se nám po pravé ruce odkryje dolina Jaworzynka a je vidět i cesta, po které by jsme šli, kdybychom si v Kuźnicích vybrali žlutou turistickou značku. Po pěti minutách chůze přicházíme na rozcestí turistických značek, kde se k nám zprava připojila žlutá turistická značka. Z Kuźnic jsme sem šli něco málo přes hodinu a čtvrt, což je v rozporu s mapou, kde se udává 1 hodina a 45 minut. Pokračujeme dále po modré turistické značce a před sebou vidíme zasněžené vrcholky hor. Asi 20 minut chůze od rozcestníku začínáme klesat a po pár minutách vidíme první budovy (chaty). Po dalších 10 minutách přicházíme k chatě Murowaniec, kde jsme se sice chtěli ubytovat, ale máme smůlu. Chata je plná.
Chtěli jsme se zde ubytovat na 2 noci, protože schonisko Murowaniec je ideální výchozí místo na Orlí cestu (Orlia Perc). Snažil jsem se přes Internet rezervovat dvě místa (na webu lze rezervovat místa), odpověděli mi emailem, že místo nerezervují, že ubytovávají každý den od 10 dopoledne, dokud nevyčerpají kapacitu lůžek. Nyní mi slečna v recepci řekla, že mají bohužel plno, že jsme si měl místo rezervovat. Zajímavá „nekonzistence“. V chatě není možno se ubytovat nouzově na zemi, jak se občas dělá na slovenské straně Vysokých Tater. Tím se dokončil den plný smůly. Nejprve jsme bloudili a kvůli ztráty času při bloudění nás nyní neubytovali. Problém byl asi také v tom, že byla sobota, protože v jiné dny, kdy jsme kolem chaty Murowaniec procházeli už plno nebývalo. Nezbývá, než se vrátit do Zakopaneho. Nevíme kde budeme spát a taky se začíná hroutit sen o Orlí stezce.
Obr. 1. Schronisko Murowaniec
Vracíme se stejnou cestou na rozcestí modré a žluté turistické značky, kde jsme za 25 minut. Z rozcestí se vydáváme pro změnu po žluté, kde nás čeká zprvu prudké klesání. Sledujeme západ slunce a k dolní stanici lanovky na Kasprowy Wierch přicházíme po hodině klesání v 21 večer. Po chvilce přemýšlení si všímáme v mapě znaku kempu v Zakopanem kousek od Kuźnic, kde se ubytováváme. Po Kuźnicích chodíme už za tmy.
Obr. 2. Zapadajícím sluncem ozářené Vysoké Tatry
V obci Zakopane začínají turistické trasy u dolní stanice lanovky. Místní znají místo pod názvem Kuźnice. Do Kuźnic se dá dostat autobusem, nebo taxikem. Taxi služba je zde dost používaná, což mě překvapilo. Hlavně cenově je srovnatelná s autobusem. Doporučuji do Kuźnic přijet autobusem, nebo taxikem, cesta městem po modré turistické značce je dost nepřehledná. Nocleh na schronisku Murowianec je dobré si předem rezervovat.
V červenci roku 2008 jsme s Jardou navštívili polskou část Vysokých Tater. Po několika denním pobytu v polské části jsme přes vrchol Rysy přešli na Slovensko.
To dá rozum, že poláci v Zakopaném neumí česky. Už jste viděli aby někdo ve Frýdku_Místku nebo Novém Jičíně se bavil s polákem Polsky?
Zas tak jasné to teda není. Já jsem po nich nechtěl, ať česky mluví. Já po nich chtěl, ať česky rozumí. To je rozdíl. Tak jak já (jsem z Ostarvy) rozumím bez problémů polsky, ale neumím polsky mluvit. Když z vlastní zkušenosti vím, že se člověk z Ostravy domluví bez jakýchkoliv problémů s obyvatelem Krakowa (ten je poměrně dost daleko od hranic), stejně tak i z Katowic (každý mluví svým jazykem, tak jako by mluvil Čech se Slovákem), tak mě překvapilo, že češtině nerozumí v Zakopaném, které je pár stovek metrů od Slovenska. Slovensky asi rozumí, ale je zvláštní, jak je pro ně čeština od slovensštiny odlišná. I když v dobách československa museli chytat českou televizi. A jen tak mimochodem, nevím jak v Novém Jičíně, ale podle mě ve Frýdku Místku chytají polskou televizi, proto bych řek, že polštině rozumí. Protože tamní třicátníci nejspíše viděli v polské televizi v polštině Chip a Dale, Včelku Máju, Smerfy (Smerfy polsky, anglicky Smerfs, česky Šmoulové) a další s několikaletým předstihem, než byly v češtině u nás.
Ja som bezny slovak a cesky viem hovorit.Ako to ze ty nevies hovorit slovensky?
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů