První den našeho pobytu na Muránské planině se musíme sejít a poté vyrazíme na Veľkou lúku, kde se je povoleno přespat. Tůra není nijak náročná a dá se stihnout za dvě a půl hodiny.
Naše putování Muránskou planinou začíná v Červené Skale, kde máme sraz.
Na nádraží do Červené Skaly přijíždíme s Jardou odpoledne. Nepřijeli jsme vlakem, ale autobusem. Vlakové nádraží je hned u zastávky autobusu. Musíme počkat na Lenku, která sice měla přijet před námi, ale její autobus má zpoždění. Na nádraží usedáme do nečekaně solidní restaurace a čekáme u piva. Sedíme u stolu venku před restaurací. Je krásné počasí, jen dost fouká vítr. Nakonec se dočkáme Lenky a přesouváme se kvůli větru na chvíli do restaurace na polívku a poté vyrážíme.
Když vyrážíme, je už po páté hodině odpoledne, což nám nevadí, dnes nás nečeká příliš velká trasa. U vlakového nádraží je šipka (nemá žádné barevné označení) informující, že turistický rozcestník je 3 minuty chůze po asfaltové cestě směrem na autobusovou zastávku. Autobusová zastávka je asi dvacet až třicet metrů. Ještě před autobusovou zastávkou je vidět, že začíná žlutá se zelenou a také zde vede modrá značka, která zde ale nezačíná. Samotný rozcestník turistických značek je asi 20 metrů nad autobusovou zastávkou u velké asfaltové cesty.
Rozcestník není nijak pojmenován, my ale víme, že jsme v Červené Skale. Červená skala je v údolí mezi Muránskou planinou a Nízkými Tatrami, o tom nás přesvědčuje právě rozcestník, který ukazuje opačným směrem po modré turistické značce Kráľovu hoľu, která je od nás tři a tři čtvrtě hodiny.
Rozcestí je trochu matoucí, protože zelená turistická značka, která zde začíná se po chvíli rozdvojí a každá vede jinam. Ze začátku ale vedou obě zelené stejným směrem. Podle rozcestí máme jít na Salašnou po zelené a žluté turistické značce, což je podle rozcestníku 30 minut. Trasa vede zpočátku po asfaltové cestě.
Asi po sto metrech se od nás odděluje modrá a jedna „strana“ zelené turistické značky. Pokračují dále po hlavní cestě, my z hlavní cesty odbočujeme doprava, stále po asfaltové cestě procházíme vesnicí mezi domy po žluté turistické značce, která vede společně s dalším „koncem“ zelené turistické značky.
Po deseti minutách chůze od nádraží jdeme stále po asfaltové cestě, přecházíme most a vcházíme do nějakého jako by lomu. Až projdeme lomem pokračujeme po asfaltové cestě, která vede po rovině. Podél cesty po naší levé ruce protéká potok Trsteník. Občas, když se otočíme dozadu vidíme Kráľovu hoľu. Kolem nás, hlavně po pravé ruce jsou louky, kde se pasou koně.
Něco málo přes dvacet minut chůze od lomu přicházíme k turistickému rozcestí jménem Salašná, kde se odděluje zelená turistická značka od žluté turistické značky.
Zelená turistická značka vede doprava na Šindliarku a pak dále na Studňu. Na Studňu se ještě podíváme, dnes to ale nebude. Dnes budeme po žluté turistické značce pokračovat směrem na Veľká lúka, horáreň. Což by mělo podle rozcestníku být jednu a půl hodiny chůze. Stále jdeme na asfaltové cestě po rovině.
Asfaltová cesta se po deseti minutách změní na lesní cestu. Stále však jdeme po úplné rovině. Po dalších patnácti minutách chůze přicházíme na křižovatku cest ve tvaru T, u které je dřevěný srub, kde se podle všeho dá přespat. Podrobně si srub prohlížíme. Srub ale není zmíněn v žádném průvodci, my máme dnes v plánu přespat na Veľké lúce.
Pokračujeme dále stále po rovině a žluté turistické znače. Po dvaceti pěti minutách chůze začínáme dnes poprvé mírně stoupat. Stoupáme lesním chodníkem, kterým proti nám teče malý potok. Po pěti minutách stoupání odbočujeme doprava na nenápadnou lesní pěšinu, kterou jsme málem přehlédli. Dále stoupáme. Po více než deseti minutách přicházíme z lesní pěšiny ne velkou lesní cestu a budeme dále až po Veľkou lúku klesat. klesat.
Po více než pěti minutách chůze je už Veľká lúka místy vidět. Než k ní ale dojdeme klesáme asi čtvrt hodiny.
Veľká lúka, jak asi z názvu nikoho nepřekvapí je opravdu hodně velká louka v nadmořské výšce kolem 900 metrů nad mořem. V první řadě musím říci, že slovo „velká“ je na místě, má více než kilometr na délku. Podle průvodce zde v dobách Slovenského národního povstání přistávali letadla, která zásobovala partyzány. Louka je tak velká, že lze použít jako letiště.
Podle průvodců zde má být hřebčín. Skutečně zde něco je, překvapilo mě ale, že „něco“ je několik obytných cihlových domů, ke kterým vede skrz Veľkou lúku horší asfaltová cesta. Druhé, trochu větší překvapení je, že na druhé straně Veľké lúky je asfaltová cesta, po které jezdí auta jednak do hřebčína a dále také nákladní vozy s dřevem, které se v lesích těží. Myslel jsem si, že Veľká lúka bude plošina uprostřed hor odříznuta od civilizace, kde budeme osamotě. Mýlil jsem se.
Podle rozcestníku na konci Veľké lúky, kde se nacházíme, je to dalších deset minut po žluté turistické značce na „ústredný smerovník“. Kdybychom se vraceli, Červená Skala je podle rozcestníku jednu hodinu a čtyřicet minut chůze, nebo můžeme jít doprava na Šindliarku, která by byla 40 minut chůze. My ale půjdeme na „ústredný smerovník“. Cíl dnešní cesty je rozcestí Veľká lúka, Piesky, které je na druhé straně louky.
Jdeme po asfaltové cestě, která vede skrz louku, čímž na chvíli opouštíme žlutou turistickou značku. Cestu si ale zkracujeme. Po čtvrt hodině přicházíme na křižovatku s další asfaltovou cestou, která se k nám připojuje zleva. Po této cestě by jsme přišli, kdybych šli po značce. U křižovatky je informační cedule informující o koních (Norik muránského typu), které zde chovají. Turistická značka není nikde v dohledu a začínáme být nervozní, jestli jdeme správně. Po chvilce zmatků (chození tam a zpět) nakonec pokračujeme dále po asfaltové cestě. Je vidět, že jsme na otevřeném prostranství, hodně zde fouká, je tu velký průvan. Lenka si dokonce kvůli toho obléká bundu. S Jardou ji po chvíli následujeme. Po více než deseti minutách od informační cedule přicházíme k rozcestníku Veľká lúka, Piesky.
Na rozcestí Veľká lúka, Piesky je křižovatka asfaltových cest a jedné lesní. Lesní cesta vede na hrad Muráň, kam se také po dobu našeho pobytu na Muránské planině podíváme. Je už ale večer a proto nikam nejdeme. Dále je zde turistický přístřešek (pod kterým lze při nejhorším přespat) s informačními cedulemi, kousek dál je ohniště a stůl s lavicemi. Kousek od rozcestí je pomník SNP.
Obr. 1. Večerní Veľká lúka – Muránská planina
Veľká lúka, Piesky je pro turisty důležitá v tom, že je zde možné (povoleno) přespat ve volné přírodě v národním parku. Původně jsem myslel, že přespíme jen tak pod širákem. Vítr je ale veliký a tak raději stavíme stany. Po večeři, kterou si uděláme jdeme spát chvíli po setmění.
Trasa z Červené Skaly na Veľkou lúku není nijak náročná a trvá něco přes dvě a půl hodiny. Na jedné straně Veľké lúky lze legálně přespat, což je ideální, protože Veľká lúka je uprostřed Muránské planiny a dá se odsud vyjít v podstatě kterýmkoliv směrem. Ten večer (a pak ještě jeden večer, který jsme strávili na Veľké lúce) dost hodně a studeně foukalo. Patrně to nebude náhoda, protože Veľká lúka je velké otevřené prostranství v horách, kde je velký průvan. Je dobré s tím počítat, když budete plánovat přespání (a oblečení).
Popis šesti-denního výletu do národního parku Muránská planina na Slovensku. Já, Jarda a Lenka jsme navštívili také Stolicu (ve Stolických vrších) a Fabovu hoľu ve Veporksých vrších.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů