Vrchol Rysy je hraničním přechodem mezi Polskem a Slovenskem, definitivně se rozloučíme s Polskem a sejdeme na slovenskou stranu na Chatu pri Popradskom plese.
Obr. 1. Já (Radim Dostál) na vrcholu Rysy – Vysoké Tatry
Z vrcholu Rysy, na který jsme přišli z polské strany scházíme na Slovensko o půl třetí odpoledne. Kousek pod vrcholem se klesá dost prudce po skalách, postupně přejde cesta na „tatranskou kamennou cestu“ a po ní klesáme na sedlo Váha.
Veľké Žabie pleso je turisticky přístupné pleso v Mengusovské dolině.
Malé Žabie pleso je pleso v Mengusovské dolině.
Chata pod Rysmi je turistická chata kousek od vrcholu Rysy.
Sedlo Váha je turisticky přístupné sedlo mezi vrcholy Rysy a Vysoká.
Sestup na sedlo Váha nám z vrcholu Rysy trvá 25 minut, po pravé ruce vidíme Chatu pod Rysmi. Stejně jako při našem posledním výstupu na Rysy, i nyní je cesta ze sedla Váha na Chatu pod Rysmi pokrytá sněhem. Opět se nad námi začínají stahovat všelijaké mraky, takže není jasné, jak to ještě s počasím dopadne.
K Chatě pod Rysmi přicházíme po 10 minutách klesání ze sedla Váha, jdeme po sněhu. Podle rozcestníku turistických značek cesta zpět na vrchol Rysy trvá hodinu. Cesta k Popradskému plesu má trvat hodinu a půl, což je v rozporu s mapou, která uvádí hodinu a tři čtvrtě.
V Chatě pod Rysmi si dáváme guláš a domlouváme se na dalším postupu. Počasí nakonec nevypadá špatně a tak se bez velkého přemýšlení rozhodneme pro další sestup k Popradskému plesu. Na Chatě pod Rysmi se zdržíme asi hodinu. Spousta poláků, kteří šli s námi od plesa Morskie Oko si zde domlouvá nouzový nocleh, protože na polské straně hraničního hřebenu je špatné počasí.
Po dvaceti minutách klesání od Chaty pod Rysmi přicházíme k řetězům, které ale nejsou příliš náročné a začínáme klesat k plesům v mapě označených jako Žabie plesa. Po cestě k plesům vidíme po levé ruce tekoucí vodu (malý potok), což je voda z tajícího sněhu, který je kolem Chaty pod Rysmi. Od ples stále klesáme a kamení kolem nás se postupně stává zarostlé klečí až se postupně a nenápadně dostaneme na cestu vedoucí klečí. Po hodině cesty od řetězů přecházíme přes dřevěnou lávku vedoucí přes Žabí potok. Kousek nad lávkou vytváří Žabí potok zajímavé scenérie připomínající velmi malé vodopády.
Obr. 2. Žabie plesa v pohoří Vysoké Tatry
Deset minut od dřevěné lávky přicházíme k rozcestníku Rázcestie nad Žabím potokem, kde se kolmo napojujeme na modrou turistickou značku, vedoucí z Koprové doliny, kde mě kdysi přepadla asi největší bouřka, jakou jsem kdy na horách zažil. Bylo to při přechodu pohoří Západní Tatry. Vydáváme se doleva po modré turistické značce směrem k Popradskému plesu. Pár minut od rozcestníku jsme opět překřížili potok a kleč, kterou jsme procházeli se pomalu začíná zvedat a naše cesta již prochází lesem.
Po 20 minutách chůze přicházíme k rozcestí Rázcestie nad Popradským plesom, kde vede Tatranská magistrála. Podle rozcestníku je to na Popradské pleso 2 minuty a na Štrbské pleso (kam půjdeme zítra) hodina a čtvrt.
Za pár minut jsme u Popradksého plesa, trochu mě zde překvapuje nová budova, která ještě není dostavěná. V Chatě u Popradského plesa, která stoji hned u Popradského plesa si domlouváme nocleh na jednu noc, přišli jsme akorát na večeři, kterou si objednáváme a po které se přesuneme do dlouho otevřeného baru, kde příchod na Slovensko poznamenáme ne jednou tradiční borovičkou.
V červenci roku 2008 jsme s Jardou navštívili polskou část Vysokých Tater. Po několika denním pobytu v polské části jsme přes vrchol Rysy přešli na Slovensko.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů