Praha – Michalovce – Užhorod – Volovec
Sobota-Neděle 12.-13.8.2006
Po poslední vydatné večeři v pražském hloubětínském doupěti se vydáváme na cestu. Cílem je Zakarpatská Ukrajina, a pokud vyjde čas, rovněž Bukovské vrchy. Jedeme rychlíkem Laborec z Prahy až do Michalovců s pravidelným odjezdem ve 21:34 z Prahy. Na Moravě k nám přistupuje manželský pár s místenkami, takže až do Ružomberku se nedá pořádně natáhnout a spát. Zbytek cesty prospíme až do Košic. V těch nás trochu udiví dominantní paneláky na předměstských kopcích a trosky starých továren.
Vlak přijel do Michalovců dle cestovného poriadku, tj. v 9:31. Měli jsme čas na prohlídku tohoto městečka, protože autobus do Užhorodu odjížděl až o půl jedné. Prohlídku jsme začali stylově v cukrárně, pak jsme to vzali přes pravoslavný kostel a městskou pěší zónu až na autobusák. Hned vedle je Zemplínské muzeum, ale bohužel otevřené až od 14:00. Snědli jsme celou zásobu mrkví, abychom ukrátili čas čekání na autobus. Ten odjel včas. Na hranicích nás čekalo lehké zdržení, místo 1h jsme jeli 3h , ale to včetně hodinového časového posunu, který dělí Slovensko od Ukrajiny. V Užhorodu po chvilce orientace nacházíme příjemného řidiče s maršrůtkou, který nám dohodil kamaráda, co měl namířeno do Volovce. Minibus odjíždí až o půl páté, a tak zkoušíme místní turecké toalety, ale ty snad nestojí ani za těch 40 kopějek (asi 2 Kč).V poměrně plném voze potkáváme napitého Ukrajince, který je rovněž velmi sdělný – plkáme. Karel Gott, Helenka Vondráčková jakožto hlavní hvězdy minulosti, teď už nic. Posloucháme, jak je v Čechách strašně draho a že kouření na Ukrajině je strašně levná záležitost. Do Volovce přijíždíme v 18:15 a protože prší jako konve, bereme zavděk ubytování v turbáze Plaj (60 Hř za 3 osoby). Sprchu pro jistotu neriskujeme a jdeme na večeři – vareniky, pelmeně, děrovky s brynzoj. K tomu výborné pivo Oboloň (0,5 l za 2 Hř), celá večeře za 31 Hř. Obsluhuje nás šikovném malej. Po večeři se modlíme za počasí a jdeme spát.
Volovec – Plaj – Velikij verch – Gymba –Magura Žide
Obr. 1. Vrch Plaj
Po 14.8.2006
Ráno se probouzíme za deštivého počasí, do 8:30 musíme ale vypadnout, a tak vstáváme v 7:30 (spíše vnímáme česky jako 6:30 – nic moc). Snídáme ovesnou kaši a čaj a po menší rozpravě co a jak míříme podchodem pod tratí a stoupáme směrem na poloninu Boržava. Nevíme, jestli směřujeme na Plaj nebo Temnatij. Tato nejistota se dále prohlubuje a změní se v jistotu, až když se z průvodce dozvíme, že jsme odbočku na Plaj minuli. Místo toho brodíme přes potok – po 200 metrech se cesta stáčí opět přes ten stejný potok, opačným směrem. Bloudíme v dešti, bahýnku a přes stromy, ale nakonec přeci jen nacházíme správnou cestu mezi dvěma bystřinami po hřbítku a vystoupáme až na poloninu. V mlze hledáme cestu, nakonec traverzem přes zralé borůvčí přicházíme na Plaj – meteorologickou stanici však kvůli mlze spatříme, až když do ní skoro vrážíme. Opět volíme špatnou cestu, ale záhy už nabíráme správný směr na Velikij verch. Začíná foukat, opět není vidět, ale jdeme do kopce, takže správně. Na Velikém vrchu obědváme a s nadšení vyrážíme na hřeben – jak se ukáže, optimismus opět nebyl na místě, a tentokrát totiž volíme špatně celý hřeben. Po 45 minutách obracíme a opět přes příkré borůvky míříme konečně na jihovýchod. Cesta je zvláště v mlze a bez rozhledů monotónní a nekonečná. Přecházíme Gymbu, Židovskou Maguru a jdeme konečně dolů z kopce. Potkáváme skupinku ukrajinských turistů, sedlo Prislop asi dnes nestihneme. Aspoň přestává pršet a tak v 19:30 začínáme hledat místo pro stan, s nadšením míjíme hranici lesa a kotvíme mezi třezalkami. Z těch vaříme čaj, abychom rychle usnuli, což se daří. Zítra jdeme snad pouze z kopce do vesnice. Zatím nevíme do jaké, protože orientace v mlze nás dnes několikrát zradila. Ale není to jedno? Nějaká vesnice tam určitě bude.