Zámek Letovice provázel pohnutý osud, který ho přivedl téměř až na pokraj zkázy. Zvenčí to již tak nevypadá, ale celý interiér je dosud značně poznamenán touto smutnou historií a špatným zacházením. Přesto nabízí zajímavou výpravu do minulosti.
Většina návštěvníků čeká od prohlídky zámku příjemný pohled do dávné minulosti. Chtějí se pokochat krásně vyzdobenými interiéry, vzácným mobiliářem a drahocennými exponáty, procházet se místnostmi, které jsou jedna hezčí než druhá, a aspoň v představách se na chvíli vžít do života bohaté šlechty. Pokud toto čekáte i od návštěvy zámku v Letovicích, musím vás dopředu varovat, že budete zklamáni. Nic z toho tu nenajdete, alespoň prozatím. Čeká vás ale i tak zajímavá prohlídka, která ve vás pravděpodobně probudí celou směsici pocitů. Smutek a vztek nad tím, jak lidská lhostejnost a neúcta může dovést tak významnou a kdysi krásnou památku na pokraj zmaru. Obdiv k člověku, který se ze všech sil snaží o nápravu. A možná také závan hrdosti, že jste i vy malou troškou k tomuto záměru přispěli.
Obr. 1. Zámek Letovice
Na skalním ostrohu, kde se dnes vypíná zámek, byl postaven původní hrad již ve 13. století a to pravděpodobně Heřmanem z Letovic, i když písemná zmínka o tomto hradu pochází až z roku 1360. Místo pro něj nebylo vybráno náhodou, přímo pod ním totiž procházela Trstěnická stezka, důležitá obchodní cesta mezi Moravou a Čechami. Na hradě se hned během 14. století vystřídalo několik šlechtických rodů, páni z Letovic, z Přibyslavi a z Ronova. Za posledně jmenovaných byl hrad značně poničen husity. Poměrně brzy se dočkal opravy, ale to už ho vlastnili páni z Boskovic. Tato gotická přestavba z druhé poloviny 15. století je patrná v části hradeb a v několika sklepních prostorách. Dalšími majiteli hradu se stali páni z Hardeku, kteří ho začali rozšiřovat a renesančně upravovat. To ovšem překazilo další válečné dobití hradu, které měli na svědomí tentokrát Švédové v roce 1643. V té době už panství střídá každou chvíli své majitele, ale přesto se jim hrad podaří přestavět na barokní zámek. Bohužel se ho drží smůla původního hradu, a tak i on podlehne téměř zkáze. Jen za to tentokrát nemůže vojsko, ale ničivý požár. Při opravách, které prováděli tehdejší majitelé zámku Blümegenové, byly postaveny četné hospodářské budovy tvořící podzámčí. Poslední majitelé panství pak přišli na zámek v roce 1820. Byla to maďarská šlechtická rodina Kálnoky a právě její členové zámek přestavěli nejprve empírově, a poté do novogotické podoby, kterou nese dodnes.
Obr. 2. Interiér zámku Letovice
V roce 1945 byl šlechtě zabavován majetek a mnoho historických památek přešlo pod správu Městského národního výboru. V Letovicích to znamenalo snad nejhorší období pro budovu zámku a její okolí. Zámek byl z rozhodnutí MěNV využíván jako internát a už v té době byl značně poškozen. Následně pak jen celé roky neudržován chátral. Před nevratnou proměnou v ruinu ho zachránila restituce, kdy byl navrácen po dlouhém boji rodině Kálnoky. Ti ale na jeho obnovu neměli prostředky, a tak ho v roce 2004 prodali panu Bohumilu Vavříčkovi. V té době byl zámek v hrozném stavu, jeho interiéry byly zcela zničeny, na mnoha místech se propadly stropy a podlahy byly kompletně vytrhány, do zámku také silně zatékalo. Zámek se ale naštěstí postupně daří opravovat. Pan Vavříček je letovickým zámeckým pánem dodnes, i když po návštěvě jeho zámku jistě uznáte, že toto označení by bylo i teď značně nadnesené.
Obr. 3. Interiér zámku Letovice
Co vás tedy v Letovicích čeká? Při vstupu zámeckou branou byste při pohledu na krásnou fasádu čekali klasický zámek jako vystřižený z pohádky. Zvenku se již opravdu zase pyšně tyčí nad městem dole v údolí. Ovšem hned po vstupu dovnitř vás dostihne truchlivá realita. Ještě předtím ale navštivte a prohlédněte si vinný sklep a mučírnu. V ní najdete působivou expozici a jste-li odvážné duše, můžete se tu nechat i zavřít na noc. Zámkem se následně prochází bez průvodce, máte tak spoustu času zastavit se a rozjímat nad směsicí exponátů z různého časového období, které zámku darovali nebo za malý peníz prodali lidé z okolí i daleka. Postupně projdete místnostmi, které se již podařilo opravit, i těmi, kde jsou dosud díry ve zdech a chybí část stropu nebo podlahy. Pohled na tato neutěšená místa je smutný, ale bezpochyby zajímavý. Součástí prohlídky je prodejní výstava 2222 obrazů Tomáše Vavříčka, která byla zapsána do Guinessovy knihy rekordů jako výstava nejvíce obrazů od jednoho autora na jednom místě. Při odchodu se můžete ještě občerstvit v restauraci v bývalé jízdárně, prohlédnout si domácí zvířata v malém zoo koutku nebo se vydat do Dračí sluje na konci dlouhé sklepní chodby. Příjemná bude jistě také procházka v zámeckém parku, ke které si můžete objednat i piknikový koš.
Obr. 4. Výstava obrazů Tomáše Vavříčka
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů