Ze Švýcárny na Praděd a koloběžkou na Ovčárnu
- Radim Dostál
- 25.11.2013
- 0:00
- Změněno: 6.04.2014 | 18:11
Dnešní den máme v plánu udělat odpočinkový. Zajdeme si na Praděd.
Ze Švýcárny na Praděd je to co by kamenem dohodil. Já bych tam tedy kamenem nedohodil, protože mě házení nikdy moc nešlo. Ale kdo ví, jestli by tam nedohodil někdo jiný.
Švýcárna (1300 m. n. m.)
Protože nás dnes nečeká příliš dlouhá cesta, vycházíme až kolem 11 dopoledne. Jdeme po asfaltové cestě, kterou již známe lépe než vlastní boty. Asfaltovou cestou nás vede naučná stezka Se skřítkem okolím Pradědu.
Praděd, rozcestí (1420 m. n. m.)
Po necelé půlhodině přicházíme k rozcestí pod Pradědem, kde se napojujeme na trasu z Ovčárny na vrchol hory Praděd. Poprvé za našeho nynějšího pobytu na Švýcárně zahýbáme na této křižovatce doleva a jdeme po modré turistické značce na vrchol hory Praděd. Od rozcestí již je jasně vidět vysílač na vrcholu. Ostatně ten je vidět de-fakto už od Švýcárny, jen občas jej zakryjí stromy.
Cesta k vrcholu vede po asfaltové cestě a je zde výrazně více lidí než na cestě od Švýcárny na rozcestí Pradědem, rozcestí. Nejen, že je zde více lidí, od Ovčárny zde proudí přímo davy lidí. A to není ani víkend. Občas proti nám z vrchu projedou kola nebo koloběžky. Výjimkou nejsou ani auta jedoucí nahoru, či dolů. Jsme sice v zákazu vjezdu, ale jak je vidět, povolení k porušení zákazu má kde kdo. O to zvláštnější je, že lidí se podvědomě (jsou přece na horách) nechovají jako na silnici a jdou třeba v pěti i sedmi-stupu vedle sebe, což nemusí být vždy bezpečné. Ostatně asi 14 dní po našem návratu z Jeseníků zde došlo k vážně nehodě při které se srazil cyklista s malým chodcem.
Asfaltová cesta nás vede dokola kolem vrcholu a ve spirále nakonec k vrcholu dorazíme. Máme pěkné počasí, proto po cestě máme rozhled na krajinu. Pěkné počasí znamená jasno, vítr rozhodně pěkný není. Po levé straně bylo možné vidět skalní útvar jménem Tabulové skály.
Praděd (1491 m. n. m.)
Od rozcestí Praděd, rozcestí jsme šli na vrchol Pradědu asi 20 minut. Dle rozcestníku je cesta dlouhá jeden kilometr. Fučí zde už pořádně. Restaurace, kde se chceme schovat je plná a na chodbě se nám být nechce. Vydáme se tedy na nedalekou vyhlídku pořídit několik fotografií. Z informační cedule se dovídáme, že první chýše na vrcholu praděd byla postavena již na začátku 19. století. V roce 1903 zde vzniká první rozhledna vysoká 32,5 metrů. Stavba byla neudržovaná a v roce 1959 se zřítila. Nyní zde stojí televizní vysílač.
Obr. 1. Vysílač na vrcholu Praděd
Po návratu z vyhlídky se již v restauraci uvolnilo místo, tak do ní usedáme. Co by to bylo za výlet na Praděd, kdyby jsme jsi si na Pradědu nezašli na Praděd. Mám na mysli na vrcholu hory Praděd, zajít na likér jménem Praděd. A když už jsme uvnitř, dáme si i něco k snědku.
Na vrcholu Praděd se dají půjčit koloběžky, se kterými se dá dojet na Ovčárnu. Já už jsem jednou takhle jel. Albert s Jardou, kteří zde jsou se mnou, ještě ne. Začíná se v našich hlavách rodit ďábelský plán. Půjčíme si koloběžku a svezeme se na ní dolů. Alberta sice k tomu nepřemluvíme, ale my s Jardou jedem. S Albertem, který za námi dojde pěšky si dáme sraz v hotelu Ovčárna. Půjčíme si koloběžky, nasadíme přilby a jedem.
Cesta na koloběžce trvá něco málo přes 10 minut. Samozřejmě záleží jak rychle člověk jede. Při cestě je nutné dbát bezpečnosti, protože po cestě chodí lidé, někdy i pět nebo třeba sedm vedle sebe. Pokud se takové skupiny lidí míjejí, v podstatě je není možné objet. S něčím takovým je potřeba počítat.
Postupně míjíme rozcestí Praděd – rozcestí, Pod Pradědem, U Barborky. Před rozcestím U Barborky je dobré nabrat trochu rychlost, protože za rozcestím je mírný kopec, kde je nutné si pomoci nohama.
Ovčárna
Koloběžky a přilby odevzdáme kousek od hotelu Ovčárna a v místní restauraci čekáme na Alberta, který šel dolů pěšky. Až Albert dorazí, začíná se v naších hlavách rodit další plán, protože je poměrně brzy, rozhodneme se ještě navštívit Vysoký vodopád. O tom ale až příště.