Kousek od turistického rozcestí Svatý Kopeček (ZOO) se dovídáme z naučných cedulí informace o místních lesích. V článku se o ně se čtenáři podělím. Poté samozřejmě navštívíme zoologickou zahradu, kde strávíme několik hodin.
Od rozcestníku pokračujeme po červené turistické značce.
Pár metrů od rozcestí jsou informační cedule. Dovídáme se zde, že tudy vede Naučná stezka Svatý Kopeček. Ta mimochodem začínala (přesněji končila, záleží z jakého pohledu se díváte) v Radíkově, ale vedla jinudy, než jsme šli my. Právě se nacházíme na 1. zastavení naučné stezky. Naučná stezka vede ze Svatého Kopečka obcí Dolany do Radíkova. Oblast, kterou prochází, se nazývá Nízkojesenická náhorní rovina. Informační cedule jsou věnovány hlavně místním lesům, lesnímu hospodářství, rostlinám a živočichům, kteří les vytvářejí a obývají. Trasa je dlouhá 7.1 kilometrů a obsahuje celkem 9 zastavení. První je tohle, poslední deváté je v Radíkově, které jsme také minuli.
Na jedné informační ceduli je také pohádka o Pěšinkovi. Je to vlastně hra pro děti, které na každém ze zastavení Naučné stezky Svatý Kopeček hádají odpověď na jednu otázku.
Další informační cedule nás informuje o lesích. Shrnu zde podstatné informace, které jsem se na nich dočetl.
Lesy v místní lokalitě byly až do konce 19. století církevním majetkem. Asi 90 procent místních porostů patřilo řádu benediktinů, později premonstrátů. Zbytek lesních ploch vlastnili kartuziáni. Ke konci 19. století se vlastníci lesů několikrát změnili, aby lesy nakonec roku 1878 připadly Lichtenštejnům, kteří je vlastnili až do roku 1945, kdy došlo k zestátnění majetku Lichtenštejnů.
Původně byly zdejší lesy převážně listnaté, kde dominoval především dub zimní. Z listnatých stromů měla zastoupení borovice lesní, případně jedle. Necitlivým lidským zásahem, převážně těžbou dřeva a následným podceněním obnovy lesních porostů, se druhová skladba lesa začala zhoršovat. K zlepšení došlo až počátkem 19. století, kdy bylo zavedeno holosečné hospodářství (způsob obnovy lesa) v rámci kterého docházelo k zalesňování vytěžených ploch. K umělému zalesňování se nejčastěji používal smrk, jehož přirozený výskyt v tak nízkých nadmořských výškách není příliš častý. V malé míře však byly vysazovány i borovice, nebo modříny.
V samotné ZOO strávíme pár hodin. Podle informačních letáků, které jsou u pokladny je ZOO Olomouc v provozu od roku 1956 a rozkládá se na ploše 42.5 ha. V ZOO je přibližně 400 druhů zvířat. Nalezneme zde výběh medvědů a vlků, průchozí výběhy klokanů, makaků. K pozorování jsou i mořská akvária a celkem pět pavilónů. Konkrétně se jedná o pavilón žiraf, opic, šelem, netopýrů a jihoamerický pavilon.
Obr. 1. Medvěd – ZOO Olomouc
Na zmiňovaném pavilónu netopýrů mě trochu překvapilo, že netopýři létají přímo mezi lidmi. Prostě se vejde do budovy, kde je tma a mezi pozorovateli a netopýry není žádné sklo ani jiná překážka. Občas se tedy stane, že netopýr proletí nad hlavou lidí.
V ZOO Olomouc je významný chov žiraf, které mají svůj vlastní pavilon. Alespoň tedy na chov žiraf upozorňují na informačním letáku. Jedná se o žirafy Rotschildovy, které ZOO chová od roku 1976 a celkem se v ZOO narodilo 54 žiraf. V roce 1987 se poprvé podařilo odchovat žirafí mládě uměle. V roce 1999 porodila samice Veronika dvojčata, což byl významný milník v chovu žiraf. V Evropě se živá žirafí dvojčata narodila zatím jen ve třech zahradách.
Obr. 2. Výběh u pavilónu žiraf – ZOO Olomouc
Další atrakce, kterou si určitě nenechte ujít, je výstup na rozhlednu v areálu zoologické zahrady. U rozhledny je i restaurace. Rozhledna je kovová, 32 metrů vysoká stavba z roku 1974. Z rozhledny jsou výhledy nejen na zoologickou zahradu, ale na okolní města či vesnice, v případě dobrého počasí i na různě vzdálená pohoří.
Obr. 3. Výhled z rozhledny na Svatém Kopečku
Cestu zpět tentokrát půjdeme po turistické značce. Před zahradou se napojíme na červenou turistickou značku, po které jsme přišli. Zrovna zde probíhá nějaká pouť, proto nás cesta vede i kolem stánků s všelijakým, jen asi ne příliš užitečným zbožím. Po pár minutách chůze vesnicí přicházíme k rozcestníku Svatý Kopeček – MHD. Ověříme, jestli nám náhodou nejede autobus do Radíkova, podle očekávání nejede a vydáváme se dále po žluté turistické značce. Ta nás po chvíli zavede z asfaltové silnice do lesa.
Obr. 4. Tygr – ZOO Olomouc
Po tři čtvrtě hodině chůze přicházíme k rozcestí v obci Radíkov, kde jsme dnes již byli. Dále se budeme vracet stejnou cestou.
Projdeme vesnici a po necelé čtvrt hodině po žluté turistické značce přicházíme k rozcestí Boží muka nad Radíkovem. Odtud dojdeme po žluté turistické značce až do Hluboček, kde náš výlet končí.
Zoologická zahrada Olomouc na Svatém Kopečku je zajímavé místo pro výlet, ze kterého budou nadšeni nejen milovníci zvířat. Dostat se k zoologické zahradě lze samozřejmě autem, nebo olomouckou MHD přímo z Olomouce. My jsme zvolili malý pěší výlet až z Hluboček, kde jsme byli ubytováni.
V červenci roku 2014 jsem s Jardou a Albertem strávil týden v Hlubočkách na okraji Vojenského újezdu Libavá. Vojenský újezd Libavá mí sice přísná pravidla pro vstup civilistů (probíhá zde ostrá střelba), na jeho hranicích se však nachází spousta dostupných a zajímavých míst.
Vydává Radim Dostál
Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků nebo fotografií je bez souhlasu provozovatele webu nebo autora článku zakázáno. Zásady ochrany oosbních údajů