Zřícenina Kunžvart
- Radim Dostál
- 9.04.2012
- 0:00
- Změněno: 3.04.2012 | 21:08
Poslední celý den na Šumavě navštívím zříceninu středověkého hradu Kunžvart. Podívám se také na místo, kde se před křesťanstvím odehrávaly pohanské rituály.
Poslední celý den na Šumavě navštívím zříceninu středověkého hradu Kunžvart. Podívám se také na místo, kde se před křesťanstvím odehrávaly pohanské rituály.
Po pěti minutách přicházíme na náměstí k rozcestí Strážný – bus. Podívám se na spoje a zapadneme do restaurace na náměstí. Zde se rozhoduji, že se zajdu podívat na nedalekou zříceninu Kunžvart. S Jardou už nehnu a tak jdu sám. Zřícenina Kunžvart je od rozcestí Strážný – bus po modré turistické značce tři kilometry. Modrá turistická značka mě vede přes celé náměstí nahoru na jeho horní konec. Po pěti minutách přejdu přes náměstí a dojdu k rozcestí Strážný (park).
Podle rozcestníku jsem ušel 300 metrů od rozcestí Strážný – bus. Rozcestník mne odkazuje doleva směrem k vleku a sjezdovce, kterou budu muset vystoupat. Začíná se mračit (typické dešťové mraky), což mě trochu znervózňuje.
Po necelých deseti minutách vystoupám na vrchol sjezdovky, kde je malý kostel. Podle informační cedule se jedná o kapli umístěnou na předkřesťanském sakrálním místě. Tedy před tím, než zde byl postaven kostel, zde byla nějaká pohanská náboženská stavba. Na vícejazyčné informační ceduli je rovněž napsáno, že kaple je z roku 1834 a že má oltář netradičně otočený k západu. Pohanské rituály, které zde byly prováděny před postavením křesťanské kaple byly určeny ženám a měly léčebný charakter.
Udělám si pár fotek a pokračuji dále po modré turistické značce. Vcházím doprava do lesa a už nestoupám tak prudce jako když jsem šel po sjezdovce, dokonce by se dalo říct, že kousek za kaplí trochu i klesám.
Asi za dvacet pět minut od kaple přicházím ke rozcestí Kunžvart zřícenina, rozcestí. Ke konci jsem opět prudce stoupal. Začíná zde žlutá turistická značka, která vede na Polku a dále, ke zřícenině pokračuje modrá. Což je zvláštní, protože podle mapy zde nemá být žádná jiná turistická značka než červená. Taky podle tohoto rozcestníku je vzdálenost ke zřícenině 200 metrů. Podle údajů na rozcestníku ve strážném by to mělo být 300 metrů. Chyba se občas vloudí. Je zde i informační cedule popisující les a procesy v něm. Jako mnoho jiných informačních cedulí i tato se zabývá kůrovcem.
Po ani ne pěti minutách přicházím ke zřícenině. Rozcestí na kterém končí modrá turistická značka je asi padesát metrů od zříceniny. Zřícenina je v podstatě jedna věž a pár kamenů kolem. Bývalý hrad není příliš dochovaný.
Udělá si několik fotek a spěchám dolů. Občas totiž slyším hřmění a ani jedna část zamračené oblohy nevypadá zrovna optimisticky. Pravda ale je, že na jiné straně oblohy stále svítí slunce. Zdržím se asi patnáct minut a začínám se vracet stejnou cestou zpět.
K rozcestí pod zříceninou přicházím po dvou minutách.
Po necelých dvaceti minutách přicházím ke kapli a vrchního konce sjezdovky nad Strážným. Městečko Strážné už jde vidět. Začnu klesat po sjezdovce.
Po pěti minutách sejdu sjezdovku a v podstatě jsem ve Strážném. Dále půjdu po asfaltové cestě a po chvilce budu na náměstí, kde zavítám za Jardou do restaurace. Chvíli ještě posedíme v restauraci a vydáme se do penziónu, kde jsme ubytováni.
Další den jedeme domů, čímž naše putování Šumavou končí.
V Červenci roku 2011 jsme se s Jardou vydali na Šumavu. Chtěli jsme ji (alespoň větší část) přejít po hřebeni. nakonec ale jsme moc daleko nedošli. nevyšlo nám moc počasí.